Krátký exkurz do historie

Než se webové stránky dostaly do takové podoby, jak je známe dnes, odehrálo se na tomto poli skutečně mnoho. Tento vývoj nebyl ani tak časově extenzivní jako spíš celkově intenzivní. Když totiž uvážíme, že první webové stránky se objevily teprve v první polovině devadesátých let minulého století, tak historie tohoto média opravdu není nijak dlouhá. Kompletní přehled toho, co se událo od počátečního momentu až do dnešní doby, to by bylo námětem na samostatnou diplomovou práci. Já bych se proto chtěl pokusit nastínit jen hlavní body ve vývoji této problematiky, a to především tak, jak jsem ho vnímal a zachytil já sám.

Na tomto místě je třeba si uvědomit, že téma webových stránek se dá nahlížet z několika úhlů pohledu.

V první řadě je to perspektiva jejich uživatelů, tedy více méně nás všech, kdo internet a jeho službu

WWW využíváme. Jinými brýlemi se na celou problematiku ale dívají jejich tvůrci, kteří mají vhled do pozadí celé věci a balancují mezi stanovenými požadavky a dostupnými technologiemi. Svůj pohled na věc mají ale také zadavatelé webových stránek, tedy ti, kdo za ně platí a tím pádem od nich také očekávají nějaký prospěch.

Z hlediska uživatelů WWW je situace vcelku přehledná. Z webových stránek, které nejdříve sloužily jako nástroj akademiků, vojenských stratégů a zábava nadšenců, tedy nic pro „normálního člověka“, se do dnešní doby vyvinul běžně a dennodenně používaný nástroj. Tento posun umožnil jak technologický vývoj a masový nástup osobních počítačů, tak v nemenší míře i rozvoj obsahu internetu a jeho služeb.

Jak počet publikovaných webových stránek rostl a posouval se i mimo původní sféry vzniku, rostl samozřejmě i počet uživatelů tohoto nového média.

Jako výrazný milník ve vývoji směrem k uživateli služby WWW lze spatřovat moment, kdy světlo světa spatřil první internetový vyhledávač a o něco málo později pak i první internetový portál, neboli rozcestník či katalog. Tyto dvě služby umožnily dosud ne vždy příliš zorientovaným uživatelům si vyhledat požadované informace a nebo se k nim „proklikat“ skrze tématicky uspořádané odkazy katalogu. To byl zajisté velký posun.

Další podstatný posun spatřuji v tom, jak webové stránky pomalu přešly z formy textové, později doplněné vloženými obrázky, až do podoby plně grafické. Nejdříve byly jednotlivé stránky spíše klasickým textovými dokumenty přenesenými na internet a vybavenými hypertextovými odkazy.

Později, především když se objevila v podobě rámů možnost celou plochu rozdělit na více autonomních oblastí a vyčlenit tak stranou pevně umístěné menu, se začala vytvářet vlastní struktura dokumentů publikovaných na webu. Navíc jak narůstala datová kapacita přenosových linek a vylepšovaly se prohlížeče webových stránek, přešly tyto ve většině případů do grafické podoby. Zde se zrodila kapitola nazvaná webdesign a celá oblast webových stránek se stala vizuálně přitažlivější a uživatelsky přívětivější.

Poté ale oblast WWW prošla mnohými dalšími změnami a etapami. V hlavě se mi vybavuje vzpomínka na to, jak po objevu možností animované grafiky se velká část webových stránek všelijakým způsobem rozpohybovala, rozblikala a podobně. Stejně tak si vybavuji i nástup internetové reklamy, jak podlouhlé horizontální bannery a později mnohé jiné formáty začaly pomalu ukusovat víc a víc z celkové plochy jednotlivých stránek. Objevily se také například formuláře a možnost se na konkrétním webu registrovat a získat tak přístup k některým dodatečným službám či vymoženostem. Webové stránky také byly nově opatřeny ozvučením a později díky nástupu technologie Flash i propracovanějšími animacemi a interakcí s uživatelem. O videu také asi netřeba mluvit.

Především se na webu ale objevovalo čím dál tím více informací, služeb a užitečných novinek. Kromě tématicky zaměřených portálů to byly například také vymoženosti typu všemožných encyklopedií a slovníků, dále pak SMS brány, jízdní řády, mapy a podobně. Na webu se objevily kromě téměř všech podnikatelských subjektů i orgány státní správy a najít si tak o komkoliv aktuální informace se stalo hračkou. Přes webové rozhraní jsme od jistého momentu mohli také začít řídit svůj bankovní účet,

objevilo se totiž internetové bankovnictví. Skrze okno svého WWW prohlížeče už dnes můžeme vyřešit opravdu mnohé, co potřebujeme, a webové stránky nám jsou vysoce užitečným nástrojem¹.

To ale není zdaleka vše, vývoj jde totiž dál a stále reaguje na potřeby a požadavky uživatelů. Například poslední užitečnou inovací, kterou jsem zaznamenal, jsou RSS kanály. Ty totiž umožňují sledovat novinky na vybraných webových stránkách a odstiňují tak uživatele od staršího obsahu. Zajímavé je ale také sledovat diskuse a spekulace ohledně nového přístupu k WWW, který byl označen jako „Web 2.0“.

V této „nové epoše“ by uživatelé zároveň měli částečně vstoupit i do role tvůrců obsahu. Ať už se tak skutečně stane a nebo ne, virtuální prostor definovaný existující množinou webových stránek je živý a aktivní organismus a jako takový se čile vyvíjí.

Pokud se na fenomén WWW zaměříme očima jejich tvůrců, je situace už poněkud složitější. Webová stránka, tak jak se jeví svému uživateli, je totiž jen jakousi špičkou ledovce. Pod tímto povrchem totiž nalezneme široké programové a technologické zázemí, které musí reflektovat všechny typy možných uživatelů i s jejich specifiky, jako je používané vybavení či individuální potřeby a požadavky.

Po stránce obsahové se weby posunuly od textového stádia, přes grafickou formu až do podoby multimediální dnes. Stejně tak v mnoha případech jejich obsah přešel z podoby statické do podoby dynamické. Jenže tak, jak rostl záběr problematiky webových stránek, rostly i nároky na jejich tvůrce, protože oblast jejich tvorby se postupem času stávala stále složitější. Nejdříve stačilo ovládat syntaxi značkovacího jazyka HTML, víc nebylo v podstatě třeba. První autoři psali tento kód dokonce přímo v nějakém textovém editoru, HTML editory, které psaní kódu výrazně urychlovaly, se objevili až později.

Tvorba jednotlivých webů pak obvykle probíhala tím způsobem, že základní hrubá struktura webové stránky se vytvořila v některém z četný HTML editorů a detail kódu se potom dolaďoval manuálně, což práci značně zefektivnilo. Tvůrci webových stránek si už nemuseli pamatovat syntaxi do detailu, protože HTML značky (tagy) a nebo některé zakomponované prvky vkládali pomocí editorů a stejně tak nastavovali i jejich parametry. Nástup WYSIWYG (What You See Is What You Get) editorů zjednodušil i opakované použití části HTML kódu a práci opravdu revolučním způsobem usnadnil.

Další dovedností, kterou tvůrci webu museli ovládnout, byla spojená s pozdějším masivním nástupem grafiky. Tam, kde kdysi stačilo zvětšit velikost fontu a změnit barvu, to najednou vyžadovalo graficky vyvedený titulek. Umět v grafickém editoru pouze oříznout fotografii či obrázek před jejich publikováním už rozhodně nedostačovalo, požadavky v této oblasti výrazně narostly. Zde začala z pohledu tvůrce webových stránek kapitola nazvaná webdesign. Tato oblast se později rozrostla o kreativně pojatou

1 V této souvislosti mě například kdysi zaujal případ člověka, jehož život se v podstatě odehrává jen doma v prostoru vymezeném zdmi a WWW prohlížečem. Tento jedinec si tvorbou webových stránek vydělává z tepla domova peníze, skrze ně si také nakupuje vše potřebné včetně potravin, což pak obdrží kurýrem pěkně až domů, a na webu se odehrává i jeho společenský život. Za svými „kamarády“ tedy nikam nechodí, ale potkává se s nimi jen na internetovém chatu. Pro mě osobně je to odstrašující vize, nicméně zároveň i důkaz toho, co internet a především jeho služba WWW dnes umožňuje.

autorskou grafiku a stejně tak i animovanou, ten kdo například v dnešní době umí tvořit animace v technologii Flash, ten se o sebe rozhodně nemusí bát.

Za zmínku stojí i moment oddělení vzhledu publikovaných dokumentů od jejich struktury a obsahu, neboli nástup kaskádových stylů (Cascading Style Sheets, CSS). Tato vymoženost dala tvůrcům webových stránek daleko širší možnosti na poli formátování textů a stejně tak umožnila dynamickou práci se stylem. Při změně formátování nebylo třeba měnit veškerý dotčený HTML kód, ale upravila se jen definice stylu v externím souboru.

Dalším důležitým průlomem byl dle mého názoru nástup redakčních systémů. Do jisté doby platilo, že co web, to originál a svým způsobem i jedinečné řešení. Dělat ale ty samé věci stále znovu není evidentně nejlepší a nejefektivnější způsob práce, a tak se objevila typizovaná řešení právě v podobě redakčních systémů. Zde stačilo do předem připravené struktury pouze „nalít“ obsah, vybrat některý z volitelných vzhledů a bylo hotovo. K redakčnímu systému pak dostali přístupová práva jednotliví redaktoři a ti si už pak pečovali o svou oblast a část webu a prováděli změny a aktualizace pohodlně z okna webového prohlížeče, bez nutné znalosti technologického pozadí.

S tím vším, jak ale rostly možnosti webové platformy a spektrum zainteresovaných programových prostředků, rostly i nároky na tvůrce webových stránek. Zatímco na počátku stačil na výrobu plnohodnotného webu jeden člověk, dnes se tato oblast prakticky rozpadá do několika samostatných funkcí. Kromě HTML a CSS „kodéra“ je zapotřebí i osoby ovládající technologie jako Java, JavaScript, ASP, PHP, WAP, SQL, XML a další typy skriptů, kódů či programovacích jazyků, o které se webové stránky postupně rozrostly. Tím vším ale opět výrazně narostly možnosti webové platformy.

Když k tomu přidáme navíc již zmíněný vzestup nároků na tvůrce grafiky jdoucí až na úroveň Flash animací, je jasné, že podobná „one man show“ z doby počátků rozvoje kapitoly WWW, tedy tvorba celého webu jednou jedinou osobou, je v současnosti v mnoha případech již nemožná a prakticky vyloučená. A to ještě nechávám stranou problém správy WWW serverů. Tvorba plnohodnotného webu tak dnes defakto vyžaduje několik samostatných profesí a dá se očekávat, že specializace se budou v této oblasti nadále prohlubovat.

V době vzniku webových stránek bylo zřejmě největším problémem jejich tvůrců velmi rozdílné technické a programové vybavení jednotlivých uživatelů, neustálenost či přímo absence dotčených standardů a často také odlišný způsob zobrazování HTML kódu v jednotlivých WWW prohlížečích.

Dnes klade vysoké nároky na jejich hlavu právě široké spektrum potřeb uživatelů a na ně navázaných programových či technických prostředků, které je třeba ovládat a neustále a bedlivě aktualizovat.

Pokud se tedy na počátku historie webových stránek o jejich i úplatnou tvorbu pokoušel leckdo, dnes se dá říct, že se situace na trhu poskytovatelů služeb spojených s produkcí webů značně konsolidovala. V dnešní době již existuje dostatek profesionálních webových tvůrců, kteří se mohou pochlubit bohatým výčtem referencí na úspěšné a kvalitní projekty tvorby webových stránek a souvisejících služeb. Mně osobně se zdá, že v na tomto nově vzniklém segmentu trhu dnes panuje zdravé konkurenční prostředí a kvalita práce v této sféře se všeobecně pozvedá.

K této části už jen poslední poznámka. V terminologii spojené s internetem, a informačními systémy a technologiemi vůbec, panuje poněkud neustálený terminologický aparát. Jinak tomu není ani u webových stránek ve vztahu k těm, kteří se podílejí na jejich tvorbě. Zřejmě původní termín

„webmaster“, svého času zahrnující všechny činnosti spojené s webem, se později rozpadnul na dílčí elementy. Nově se tak objevily termíny jako „webdesigner“, tedy osoba tvořící vizuální podobu webových stránek, a také „web developer“, označující většinou toho, kdo se zabývá kódováním a programováním webové platformy. V souvislosti se samotným obsahem se ale používají také označení jako webový „editor“, „redaktor“ a další. Já osobně používám obecné termíny jako „autor“, označující především původce samotného idey, či „tvůrce“, směřující obvykle k tomu, kdo něco skutečně „vytvořil“.

Posledním relevantním pohledem na vývoj problematiky webových stránek představuje hledisko jejich zadavatelů. Již jsem zmínil domněnku, že kdo dnes web nemá a není na internetu aktivně přítomný, jako by nebyl. Jenže takhle to zdaleka nebylo vždy. Není to například tak dlouho, kdy kolonka u adresy webových stránek v seznamu stovky nejprestižnějších českých firem u některých zela ostudnou prázdnotou. Manažeři a odpovědné osoby k této oblasti totiž přistupovali velmi různě, a to většinou ve shodě s tím, jak byli oni sami celkově aktivní v užití internetu a jeho služby WWW nebo informačních a komunikačních technologií vůbec.

Na počátku se komerční sektor netvářil, že by ho taková věc jako internet a na něm umístěné webové stránky nějak závažně oslovovaly, v té době totiž využitelný obchodní potenciál této technologické novinky nebyl nijak zvlášť zřejmý. Jenže to se rychle změnilo a byl to právě komerční sektor, kdo zažehl či minimálně akceleroval masivní rozšíření internetu a webových stránek na něm. Web se ukázal jako vhodný marketingový a prodejní kanál, dobře „personifikovatelná“ reklamní plocha a už jen ta vymoženost, že stačí kamkoliv umístit jednoduchou WWW adresu a skrze tu už si pak kdokoliv najde veškeré potřebné informace, je užitečným nástrojem i pro kteroukoliv firmu.

V době úsvitu kapitoly WWW a internetu vůbec lze vysledovat jistý všeobecný chaos. Vznikalo tu cosi revolučního, ale jen málo kdo tomu tehdy pořádně rozuměl a nebo si uvědomoval, jaký že fenomén se tu vlastně líhne. Mnozí si uvědomovali, že u zrodu této novinky by možná neměli chybět, ale na druhou stranu si nebyli jistí tím, do jaké míry se jim do vlastní přítomnosti na novém médiu vyplatí investovat.

S tímto problémem se pak každý vypořádal podle toho, jaký byl jeho vztah k novým technologiím a novinkám vůbec a podle toho buď zůstal stát stranou a nebo naopak do svého zviditelnění na internetu ve větší či menší míře zainventoval.

Když uvážíme, že mnozí majitelé firem byli z generace, kterou počítačová gramotnost v podstatě obešla, není se co divit, že k věcem spojeným s jím poněkud cizími počítači a ještě vzdálenějším internetem přistupovali poněkud méně racionálně. Kdežto kteroukoliv jinou potřebu své společnosti uměli jasně definovat a najít si vhodného dodavatele příslušného výrobku či služby, u webových stránek tomu bylo trochu jinak, protože této nové oblasti sami zcela nerozuměli. Potom nebyl prakticky pro nikoho „zasvěceného“ velký problém někoho takového přesvědčit, že on je tím správným, kdo k cestě na internet vhodně dopomůže. Jenže to často ale nebyla tak úplně pravda.

Míra pozornosti vůči internetu a webovým stránkám ze strany zadavatelů postupně narůstala a investice firem do této oblasti rostly. V dnešní době se již stalo prakticky standardem, že každá obchodní společnost a nebo i jakákoliv jiná organizace, má již svou vlastní doménu, ať už druhého či třetího řádu, a na ní umístěný svůj web. Občas mě sice ještě překvapí takové kuriózní případy, kdy vidím například dodávku polepenou reklamou a k ní připojeným odkazem na webové stránky s adresu typu „http://www.volny.cz/www/calounictvimasek/uvod.htm“, ale to už jsou naštěstí jen výjimky.

V jistý moment si totiž většina odpovědných uvědomila také to, že podstatné není jen na internetu vůbec být, ale že záleží i na tom, jak zdařile se na něm prezentují. Zároveň jim došlo, že když svěří svůj web nějakému amatérovi, tak je to sice bude málo stát, ale výsledek tomu bude většinou odpovídat². Pak už byl jen krůček k tomu, aby web putoval do rukou profesionálů a tím stoupla i jeho kvalita. Avšak nutno dodat, že spolu s tím obvykle stoupnul výrazně i rozpočet, což byl zřejmě také jeden z hlavních takové situace je logické, že snahy podrobovat jednotlivé webové stránky hodnocením a srovnávat je navzájem budou čím dál tím častější.