Právní aspekty bahá’í textů

102

vyjádřil k následujícím ustanovením: modlitba, půst, zakát, náboženská pouť, džihád, pohřeb, dědictví, zákaz alkoholu. Téma vzdělání či rovnoprávnost mužů a žen, vztah věřících a nevěřících rovněž nezůstalo stran jeho zájmu, ba naopak. ´Abdu’l-Bahá znovu připomenul a konkretizoval Bahá’u’lláhovy výroky týkající se rovného postavení muže a ženy, významu rodiny a vzdělání. Součástí „Nejsvětější knihy“ je také část zahrnující 107 otázek a odpovědí týkajících se dogmatických otázek.⁴²⁷ Dále je významný soubor textů „Desky zjevené po Kitab-i-Aqdas“, který obsahuje drobné spisy etického charakteru adresované původně jednotlivcům nebo náboženským společenstvím. Soubor textů vyzývá k správnému jednání v souladu s Boží vůlí zjevovanou Bahá’u’lláhem. Nejdůležitějším textem tohoto kompletu je „Kitáb-i ´Ahd“, („Kniha Smlouvy“), kterou lze považovat za svého druhu Bahá’u’lláhovu závěť a v níž Bahá’u’lláh jmenoval ´Abdu’l-Baháa autoritativním vykladačem svého Písma a „Středem smlouvy“. Tento výčet není opět vyčerpávající, neboť podobně jako v případě textů náležejících do sféry rozvažování by bylo možné uvést stovky dalších spisů ze sféry jednání. Tyto byly zapsány buď samostatně, nebo jako součást jiných textů, a to i zaměřených úplně jinak, než aby bylo možné je automaticky považovat za reprezentanta spisů sféry jednání. Ačkoli jsem zde uvedla příklady textů spadajících do každé z uvedených sfér zvlášť, je nutné uvést, že velké množství Bahá’u’lláhem zjevených textů se nachází na pomezí obou sfér a ke striktnímu rozdělení lze tak dospět pouze při samotné četbě daných textů.

103

a budoucího světového řádu, jehož vyvrcholením má být „Největší mír“. Bahá’í víru lze z toho důvodu zvát právním náboženstvím⁴³¹ v tom smyslu, že její konzistenci zajišťuje již Bahá’u’lláhem formulovaný právní charakter bahá’í textů inkorporovaný do bahá’í správy.

Bahá’í správa s jejími institucemi nemá být samoúčelná, jak zdůrazňuje Shoghi Effendi, ale je především nástrojem k dosažení cíle, konkrétně „Božího záměru“, který bahá’í víra deklaruje jako univerzálně platný horizont všech náboženství. Samotná bahá’í správa je strukturována z podnětu bahá’í autoritativních textů, které udávají rámcový charakter toho, jak má daný organismus vypadat a za jakých podmínek má fungovat. Jeho fungování je zajištěno prostřednictvím volených orgánů – duchovních rad, které zastupují vůli věřících ve věcech administrativy. Bahá’u’lláhův záměr

„sjednotit a spojit všechny, kteří přebývají na zemi“,⁴³² však nespočívá jen v rukou institucí, ale závisí také na jednotlivci, kdy ideálem je součinnost tří složek: jednotlivec, instituce, společenství, a to při zachovávání důstojnosti člověka, jeho svobody a práv.

Shoghim Effendim deklarované „Společenství národů světa“⁴³³ či jistý druh

„světového superstrátu“ ⁴³⁴ v sobě má nutně zahrnovat mezinárodní exekutivu uplatňující nejvyšší a nenapadnutelnou autoritu nad každým členem tohoto společenství národů. Součástí „Společenství národů světa“ má být dále parlament složený z volených členů jednotlivých zemí a nejvyšší soud. V takovém globálním „státě“ pak bude platit jednotný kodex mezinárodního práva vyplývající z „uvážlivého posouzení světových federalizovaných představitelů“.⁴³⁵ Jak Shoghi Effendi uvádí, záměrem Bahá’u’lláhem načrtnuté vize není zrušení systému národní autonomie a jisté míry patriotismu, ale vytvoření takového světa a řádu, který dle bahá’í přesvědčení spěje k organické jednotě ve všech základních aspektech svého života, svého politického aparátu, duchovních

431 O čemž pojednává zejména Udo SCHAEFER, viz např. Die Grundlagen der Verwaltungsordnung der Bahá’í nebo Heilsgeschichte und Paradigmenwechsel.TOBER, Tajan, Ein neues ius divinum? Zur Theologie des Rechts der Bahá’í. s. 44-45. „Bahá’u’lláh hat eine Rechtssetzungskörperschaft gestiftet, und dadurch dem Recht eine zentrale und dauerhafte Rolle in der Gestaltung des Lebens der Glaubensanhänger zugewiesen. Wie Shoghi Effendi betont, ist hier die weitere Rechtsentwicklung der Gemeinde zum ersten Mal in der Religionsgeschichte durch den Religionsstifter selbst bestimmt.“ s. 45.

432 BAHÁ´U´LLÁH, Epistle to the Son of the Wolf, (1941; reprint, Wilmette, Ill.: Bahá’í Publishing Trust, 1971), s. 24

433 SHOGHI EFFENDI, Bahá’u’lláhův světový řád. s. 60

434ibid, s. 60

435ibid, s. 60-61.

104

aspirací, obchodu a financí, písma a jazyka, a to i při zachování národních specifik.⁴³⁶ V opačném případě by se jednalo o „zlo příští centralizace“,⁴³⁷ což stojí v přímém rozporu s vědomým přijetím závazných požadavků sjednoceného světa. Za určitý vzor federalismu, zohledňující demokratické principy a principy decentralizace, považuje Shoghi Effendi Britské společenství národů. ´Abdu’l-Bahá rovněž poukázal na význam Spojených států amerických pro jejich potenciál k utváření organizační struktury po vzoru bahá’í vize. Spojené státy americké považoval za „první národ, který vytvoří základ mezinárodní dohody“.⁴³⁸

Za podstatnou součást existence globálního světového řádu považuje bahá’í víra, jak vyplývá z prohlášení k lidským právům z r. 1947 „Die Menschenrechte sind göttliches Recht,“⁴³⁹ skutečnost striktního zachovávání lidských práv a hájení lidské důstojnosti. Dle bahá’í víry mají lidská práva nezpochybnitelný zdroj v Božím zjevení, jehož ryzím výrazem jsou zjevené Bahá’u’lláhovy texty, když legislativní podklad pro takový přístup a pro vznik v kodifikované podobě lze získat v „Nejsvětější knize“.

Lidská práva v pojetí bahá’í víry jsou jednak výrazem daru Boží milosti, jednak mají status základních práv, a představují bázi světové, nikoli jen výlučně národní suverenity. Každému člověku jako komplexu duchovně-racionálních a sociálně-kulturně podmíněných hodnot přísluší bezvýhradné právo participace na lidských právech, jejichž vnitřním zákonem je Boží zákon korespondující s kategorií „humana“.

„Humanum“ se totiž ukazuje být neoddělitelným a nutným principem jakéhokoli společenství. Bahá’í víra při podpoře federativně uspořádané lidské společnosti však přičítá lidským právům nadnárodní kvality a považuje je za bázi i korektiv globálně pojaté struktury lidského společenství, a to právě proto, že jejich zdrojem je Boží, nikoli lidská vůle. Rovnoprávnost vztahů v rámci celého lidstva, které bahá’í víra pojímá v globálním měřítku, a přikládá mu univerzální rozměr a platnost, vychází ze skutečnosti Božích znamení obsažených v každém stvoření. Tato znamení však nepředstavují totožnost s Bohem, pouze „ukazují ke zjevení „Toho, Jenž jest Věčná

436 Srov. SHOGHI EFFENDI, Bahá’u’lláhův světový řád, s. 63.

437ibid, s. 61.

438 ibid, s. 102.

439 „Eine fortschreitenden Gesellschaft dienen. Eine „Bahá’í-Erklärung der Menschenpflichten und Menschenrechte.“ In: Bahá’í-Briefe. Blätter für-Weltreligion und Weltbewußtsein. Heft 33. 1968.

105

Pravda.“⁴⁴⁰ Variabilita oněch znamení „Pravdu“ nerozděluje, ta je totiž z hlediska bahá’í víry nedělitelná a je pouze jedna.

Jedním z textů beroucích na zřetel důstojnost člověka a jeho rovnoprávnost je

´Abdu’l-Baháův text „The Promise of World Peace“,⁴⁴¹ který v r. 1985 uveřejnil Světový dům spravedlnosti. Lidstvo viděné jako jedna velká rodina nesmí ztrácet ze zřetele respekt vůči důstojnosti člověka, jeho svobodě a nezcizitelnosti jeho práv, a to bez ohledu na jeho pohlaví, společenské postavení, vyznání, světonázor apod. Ochrana lidských práv tedy vyplývá z podstaty bahá’í autoritativních textů a má být nadto deklarována a zaručena prostřednictvím mezinárodního práva, k jehož legitimitě se mají přiznat všechny národy světa.