7.3 B OŽÍ MANIFESTACE , JEJICH ROLE A FUNKCE
7.3.5 Vize světového míru, klasifikace procesů utváření nového světového řádu
jednoznačný, jeho ambivalence se vždy vyjevuje v kulturně-politickém kontextu, nejde totiž jen o klid zbraní v politickém slova smyslu, ale i o vnitřní integritu konkrétních lidí a také o to, zda vnější okolnosti, principy a zákony, na nichž člověk participuje, korespondují s jeho vnitřním přesvědčením a svědomím. Mír, stejně jako náboženství, zahrnuje jak osobní, tak veřejnou sféru. Bahá’í vírá zná obě kvality a dbá na jejich integritu, respektive vybízí k uvědomění si a k realizaci takového mírového stavu, který je výrazem jak vnitřní integrity bahá’í věřícího, tak důkazem postoje, který z takové integrity vyplývá. Pojem „mír“ rozvíjí bahá’í víra v jeho funkční kvalitě reflektující duchovně-právní principy zakotvené v Bahá’u’lláhových zjevených textech. Jejich validita je prověřitelná jak na úrovni individuální, tak institucionální, a v koexistenci obou. Funkce míru se osvědčuje právě v bahá’í správě, konkrétně v bahá’í duchovních radách, jejichž bází jsou bahá’í principy zohledňující důstojnost člověka, jeho práva i povinnosti a také názorovou svobodu.
Když Bahá’u’lláh vyzývá vládce a krále světa k ustavení „Menšího míru“, čili míru mezi národy, postihuje tím funkční aspekt míru, chápe jej v intencích prostředku a nástroje na ochranu lidstva ve smyslu zajištění kolektivní bezpečnosti. Předpokládaný bahá’í světový řád však má být výsledkem epochální dekompozice společenských struktur a institucí,583 k čemuž dojde a vlastně již dochází postupně, dvoustupňově, v komplementaritě bahá’í a neba’í principů. Bahá’í představa o „Největším míru“ se kryje s křesťanskou představou eschatologické skutečnosti (Boží království, jehož ekvivalentem je z hlediska bahá’í víry „Největší mír“). Této skutečnosti má být dosaženo postupně, a to prostřednictvím správních a politicko-právních prostředků.
K „Menšímu míru“, při zohlednění několika principů, patří mj. rovnoprávnost muže a ženy, rasová rovnost, důraz na vzdělání bez rozdílu pohlaví, rasy a sociálního postavení. Království Boží – „Největší mír“ na zemi - není hotový stav, ale důkaz lidské integrity jak na individuální a kolektivní, tak i institucionální úrovni. Na institucionální úrovni tomu, dle Shoghi Effendiho, odpovídá federativní světový řád, čili jakýsi „world
583 Srov. TOBER, Tajan, Ein föderaler Weltrechtsstaat am Ausgang der Zeit? s. 69.
133
super-state“ 584 ve smyslu spolkového státu. Takový stát, jak Shoghi Effendi konkretizuje, bude nositelem duchovní jednoty, nikoli však uměle vytvořené, ale žité v jejím organickém začlenění do komplexu zvaného spolkový stát, tj. „world super-state“. Za signál „úsvitu Největšího míru“585 považoval ´Abdu’l-Bahá federalismus realizovaný ve Spojených státech amerických. Že jde o proces realizování a nikoli o hotový stav, který přijde sám o sobě, potvrzuje několik bahá’í principů uplatňovaných jak v bahá’í správě, tak ve sféře osobní, když zásadním je především princip konzultace, jejímž ideovým partnerem je Küngem akcentovaná dialogická strategie.
Bahá’u’lláh definoval diferenci mezi starým a očekávaným světovým řadem, za jehož průvodní znaky určil kolaps stávajících mocenských struktur. Zároveň formuloval smysl a důsledky „Menšího, Většího a Největšího míru“. Zdrojem „Menšího míru“, jak Bahá’u’lláh a dále ´Abdu’l-Bahá objasňují, budou procesy probíhající v politické sféře.
K jeho vzniku dojde prostřednictvím mírových smluv, jejichž existenci předjímal právě Bahá’u’lláh. Vyústěním všech mírových tendencí pak bude „Největší mír“, jej má být dosaženo po „zduchovnění světa“ 586 v průběhu evolučního procesu zahrnujícího duchovní zralost lidstva,587 k jejímž průvodním znakům bude náležet vědomí světoobčanství a následné založení světové civilizace a kultury.588 Struktury světového řádu, který předjímal Bahá’u’lláh, konkretizoval ´Abdu’l-Bahá a následně je objasnil v textu „Bahá’u’lláhův světový řád“ Shoghi Effendi. Tento text obsahuje dopisy, které Shoghi Effendi adresoval bahá´í věřícím v období let 1929-1938.
V dopisech objasňuje povahu světového řádu udávajícího směr světovému společenství národů, v němž bude zaručena autonomie národních států stejně tak, jako osobní svoboda a autonomie každého jedince bez ohledu na jeho věrovyznání. „Menší mír“ se už se z hlediska bahá’í víry realizuje, a sice především prostřednictvím bahá’í správního řádu, ale i prostřednictví dění ve sféře mimo tento řád. Z bahá’í hlediska se totiž Bahá’u’lláhovy intence o světovém míru odehrávají mimo sféru bahá’í víry už tím, že existuje fenomén globalizace, ozřejmující se způsobem stále větší integrace ve světě, v němž více než o soutěž jde o spolupráci a vědomí vzájemné závislosti. Přesvědčení o postupné inkorporaci vize bahá’í světového řádu pojímá náboženství v roli funkčního
584 TOBER, Ein föderaler Weltrechtsstaat am Ausgang der Zeit?, s. 71.
585 SHOGHI EFFENDI, Příchod Boží Spravedlnosti 119, s. 113.
586 SHOGHI EFFENDI, Bahá’u’lláhův světový řád, s. 193.
587 ibid, s. 193-195.
134
nástroje integrujícího duchovní aspekt lidské přirozenosti s aspektem materiálním, jehož výrazem jsou i politicko-hospodářské strategie a z nich vyplývající důsledky. „Menší mír“ je stavem, který se v rámci federativní pospolitosti, organizované na bázi jednotlivých národních států, uskutečňuje jak v bahá’í společenství, tak mimo ně.
Důraz leží na jeho procesuálním aspektu, který je z hlediska bahá’í víry nezbytně propojený s aspektem strukturálním, čímž se míní jeho právně-správní zajištění.589 Vliv bahá’í správního řádu se projevuje jaksi mimoděk. Vědomí duchovního přispění při realizování mírových intencí potvrzuje eschatologičnost bahá’í mírového programu, zatímco mimo tento správní řád jsou mírové procesy chápány vesměs jako výraz ryzích racionálních úvah a kalkulů. Shoghi Effendi uvádí, že „svět se smršťuje do jednoho sousedství“.590 Sjednocující tendence v politické sféře rozhodně nepotírají národní autonomní celky.591 Ty jsou totiž součástí organicky se sjednocujícího světa. Nejvyšší sjednocení, uskutečněné za stavu „Největšího míru“, považuje Shoghi Effendi za vrchol lidské evoluce.592
V souvislosti s vyhlášením Světového roku míru OSN v r. 1985 vydal Světový dům spravedlnosti prohlášení o bezprostředním vztahu mezi světovým mírem a požadavkem jednoty lidstva,593 čehož může být dosaženo prostřednictvím dynamické sounáležitosti ve věcech duchovních a materiálních. Světový dům spravedlnosti formuloval konkrétní možné kroky, které může každý bahá’í věřící učinit, aby tak přispěl k realizaci světové civilizace dle intencí bahá’í víry. Za nástroj takové intence považuje bahá’í víra volené místní a národní duchovní rady, jejichž fungování je regulováno metodou konzultace.
Tato metoda je kompatibilní s mírovými požadavky, lze ji uplatnit rovněž při nastolování sociální spravedlnosti a při jednáních světových mocností s cílem uzavřít
588 ibid, s. 194
589 Ulrich Gollmer v textu pojednávajícím o vztahu bahá’í náboženství k politice v souvislosti s charakterem „Menšího míru“ uvádí: „Eine derartige Friedenssicherung kann nicht dauerhaft ohne institutionelle Struktur auskommen. Auch wenn die künftige Friedensordnung nicht als statischer Entwurf, sondern als dynamischer Prozeß gesehen wird, dessen Bedingungen und Strukturen sich erst allmählich entwickeln und festigen, so lassen sich aus der Schrift doch einige charakteristische Strukturmerkmale entnehmen.“ In: SCHAEFER; TOWFIGH; GOLLMER, Desinformation als Methode.
Die Bahá’ismus-Monographie des F. Ficicchia, s. 330.
590 SHOGHI EFFENDI, Příchod Boží Spravedlnosti 119, s. 112
591 HUTTER, Handbuch Bahá’í, s. 186.
592 SHOGHI EFFENDI, Bahá’u’lláhův světový řád, s. 192-194.
593 HUTTER, Handbuch Bahá’í, s. 187.
135
vzájemné dohody. Jak Shoghi Effendi uvádí, bahá’í nemají v úmyslu reformovat stávající řád, ale vytvářet nenásilným přístupem svůj vlastní nový řád, a to v rámci již etablovaných řádů. Věří, že se jim podaří postupně prosadit jejich vlastní metody, které povedou k transformaci stávajících řádů v bahá’í světový řád. Věří tedy v transformaci, nikoli v reformaci řádů stávajících,594 což odpovídá konceptu univerzální eschatologie, která, vedle eschatologie individuální zahrnuje celé sjednocené lidstvo. Bahá’í víra tak sleduje nikoli pouze partikulární zájmy, ale je determinována vědomím univerzálně platného eschatologického cíle, který se vztahuje na celé lidstvo. S přibývajícím počtem věřících, jak se bahá’í domnívají, se postupně inkorporuje jejich vize do stávajícího způsobu uvažování o vztazích v současném řádu. Změna smýšlení ve smyslu zduchovnění tedy postupně transformuje i způsoby uspořádání vztahů ve světě, a to v souladu s bahá’í představou světového mírového řádu.
594 Tajan Tober ve své práci „Ein föderaler Weltrechtsstaat am Ausgang der Zeit?“ cituje na s. 46-47 v pozn. 130 Shoghiho Effendiho: „We must build up our own Bahá’í system, and leave the faulty systems of the world to go their way. We cannot change them through becoming involved in them.“
136