Dopady na životní prost ř edí

Životní prostředí, ať už přírodní nebo vytvořené člověkem, je základním kamenem rozvoje cestovního ruchu. Cestovní ruch zpětně životní prostředí ovlivňuje, ať už v kladném nebo záporném smyslu. „Není možné rozvíjet cestovní ruch a nezasahovat přitom do okolního prostředí. Ale je možné odpovědným plánováním rozvíjet cestovní ruch tak, aby negativní dopady byly minimalizovány a pozitivní umocňovány.“ ²³

V 70. letech minulého století iniciovala OECD studii zabývající se dopadem aktivit cestovního ruchu na životní prostředí.²⁴ Identifikovala čtyři základní skupiny dopadů, kterými cestovní ruch zatěžuje okolní prostředí. Jedná se v prvé řadě o trvalou přeměnu krajiny v důsledku výstavby turistické a dopravní infrastruktury. Dalším dopadem je zvýšená produkce odpadů, které znečišťují okolní prostředí s přímými důsledky pro flóru a faunu, ale i pro zdraví osob. Dalším prvkem je přímý tlak návštěvníků na území, což znamená mimo jiné ničení půdního krytu a vegetace aktivitami cestovního ruchu. V neposlední řadě má cestovní ruch dopad na změny v osídlení v důsledku migrace obyvatel do turistických lokalit a vysídlování zemědělských oblastí.

Základním předpokladem úspěšného rozvoje cestovního ruchu v regionech je tedy jeho dlouhodobá udržitelnost. Definici udržitelného rozvoje můžeme najít ve zprávě Světové komise pro životní prostředí a rozvoj z roku 1987, která jej charakterizuje jako možnost uspokojovat potřeby současných generací, aniž by byla ohrožena možnost uspokojit potřeby budoucích generací.²⁵ Ve stejném duchu vyznívají závěry Konference OSN o životním prostředí shrnuté v dokumentu Agenda 21 (1992, Rio de Janeiro). Zjednodušeně řečeno, chceme-li v dlouhodobém horizontu profitovat z cestovního ruchu, musíme se dnes zaměřit na udržitelnost jeho rozvoje. To znamená mimo jiné podporovat ty produkty cestovního ruchu, které k udržitelnosti rozvoje přispívají.

Lorch a Bausch (1995) rozvádějí definici udržitelného rozvoje cestovního ruchu dále.

„Abychom mohli mluvit o udržitelném rozvoji, musíme v prvé řadě vyvážit zájmy

23 Cooper, C. a kol.: Tourism. Principles and Practice. Addison Wesley Longman Publishing, New York, 1998, str. 151.

24 Environmental Indicators. OECD core set, Paris, 1994.

25 World Commission on Environment and Development: Our Common Future. The Brundtland Report, Oxford University Press, New York, 1987.

návštěvníků a stálých obyvatel daného území. Rozvoj aktivit cestovního ruchu však nesmí překročit absorpční schopnost území, přičemž využití zdrojů musí být co nejšetrnější. Cílem takové politiky je, aby cestovní ruch mohl dlouhodobě plnit své ekonomické, ekologické a socio-kulturní funkce, ať už je budeme hodnotit jakýmikoliv kritérii.“ ²⁶

„Hodnota území z hlediska cestovního ruchu spočívá v bohatosti a vzájemném souladu přírodních a kulturních hodnot, které necitlivý rozvoj cestovního ruchu může významně narušit. Výsledkem je zhoršení kvality daného území a v souvislosti s tím snížení estetického prožitku návštěvníků. To má samozřejmě ekonomické dopady, ať už v podobě snížení příjmů z cestovního ruchu v důsledku snížení zájmu návštěvníků o danou destinaci nebo v podobě vyšších nákladů vynaložených na odstraňování škod způsobených cestovním ruchem. Obecně platí, že je vždy efektivnější negativním dopadům cestovního ruchu předcházet než následně odstraňovat škody.“ ²⁷

Území a jeho kvalita je „kapitál“ nezbytný pro rozvoj cestovního ruchu. „U každého kapitálu, nástrojů, zdrojů, včetně půdy a nemovitostí, existuje jakási pomyslná hranice či kritická míra jejich využívání. Pokud je tato míra překročena, dochází k poškozování základních hodnot a vlastností kapitálu. Snížení hodnoty vstupního kapitálu snižuje přirozeně i kvalitu samotného výstupu, v našem případě produktu cestovního ruchu.“ ²⁸ Tuto pomyslnou hranici označujeme jako kritickou míru využití regionu.

„Jedním ze specifických rysů cestovního ruchu je jeho schopnost znehodnotit svůj vlastní kapitál vlastními podnikatelskými aktivitami. Stává se to často v souvislosti s nahodilým rozvojem cestovního ruchu bez patřičné regulace ze strany zodpovědných orgánů. Tuto sebedestruktivní vlastnost, která výrazně ovlivňuje životní cyklus destinace, označujeme jako efekt turistické pasti.“ ²⁹ Intenzita negativního dopadu rozvoje cestovního ruchu je dána zejména relativním počtem návštěvníků ve vztahu k počtu obyvatel, zranitelností ekosystémů, sezónností, závislostí místních obyvatel na aktivitách cestovního ruchu apod.

26 Lorch, J., Bausch, T.: Sustainable tourism in Europe. Tourism and the Environment in Europe. EU, Brussels, 1995, str. 9.

27 Stěpanovská, R.: Přínos organizované turistiky k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu. C.O.T. Business, č. 12, 2003, str. 12.

28 Pásková, M.: Kapacita území turistického regionu Český ráj pro udržitelný rozvoj cestovního ruchu. C.O.T.

Business, č. 6, 2003, str. II.

29 Pásková, M., Zelenka, J.: Výkladový slovník cestovního ruchu. MMR ČR, Praha, 2002, str. 71.

S kritickou mírou využití regionu podle Páskové (2003) úzce souvisí únosná kapacita oblasti, kterou lze charakterizovat jako míru využití regionu k aktivitám cestovního ruchu, při níž nedochází k poškození a znehodnocení území z hlediska dalšího rozvoje cestovního ruchu. Je to veličina proměnná a závisí na následujících faktorech:

• úroveň návštěvnického managementu a regulace návštěvnosti – tj. uplatňování nástrojů plánování a koordinace rozvoje aktivit cestovního ruchu v regionu,

• sezónnost využití regionu pro cestovní ruch – tj. rovnoměrnost využití regionu v průběhu roku,

• prostorová koncentrace návštěvníků – tj. vyvážené rozložení přílivu turistů v regionu,

• úroveň vybavenosti regionu a turistické infrastruktury – lepší vybavenost regionu snižuje negativní dopady aktivit cestovního ruchu,

• struktura a podíl ostatních funkcí regionu – tj. jakou měrou se aktivity cestovního ruchu podílí na celkových ekonomických aktivitách regionu,

• struktura a profil návštěvníků – některé skupiny turistů zatěžují region více, jiné méně,

• úroveň údržby a technických inovací – vyšší úroveň údržby infrastruktury a zavádění technických inovací snižuje negativní dopady aktivit cestovního ruchu,

• efektivnost regulačních mechanismů – tj. schopnost regulovat toky turistů tak, aby nedocházelo k poškození území.³⁰

Cestovní ruch však ovlivňuje životní prostředí i pozitivním způsobem. Jedná se především o tlak na zlepšování kvality životního prostředí a také o snahu chránit území využívaná cestovním ruchem před jakoukoliv devastací. Cestovní ruch napomáhá také zlepšovat infrastrukturu a brání vylidňování jinak upadajících území.

Základní funkcí cestovního ruchu je obnova fyzických a duševních sil člověka, proto je pro rozvoj cestovního ruchu nezbytné kvalitní životní prostředí, především přírodní. Ochranou životního prostředí je třeba se zabývat již při plánování projektů pro rozvoj cestovního ruchu, neboť zde dvojnásobně platí, že je efektivnější škodám předcházet než je následně odstraňovat. Je třeba si totiž uvědomit, že poškození krajiny v důsledku rozvoje cestovního ruchu může ve svém důsledku vést k poškození aktivit cestovního ruchu.

30 Pásková, M.: Kapacita území turistického regionu Český ráj pro udržitelný rozvoj cestovního ruchu. C.O.T.

Business, č. 6, 2003, str. II.