Ekonomické dopady

Cestovní ruch je jedním z nejvýznamnějších oborů národního hospodářství. Podílí se na tvorbě hrubého domácího produktu, přispívá výrazným způsobem k zaměstnanosti, přináší státu devizové příjmy, ale i příjmy do státního rozpočtu a do rozpočtů obcí, a jeho rozvoj podporuje investiční aktivity. Cestovní ruch navíc prostřednictvím multiplikačního efektu ovlivňuje nepřímo příjmy a zaměstnanost v ostatních oborech. Proto je cestovní ruch považován za odvětví budoucnosti, a to i v České republice.

Devizové příjmy z cestovního ruchu v České republice v roce 2005 činily 4,6 mld. USD, což je o 9% více než v předchozím roce. Z pohledu národohospodářského se cestovní ruch významně podílí na tvorbě HDP. V roce 2005 činil podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na HDP 3,8%. Nelze se přitom spokojit se statistickým vyjádřením podílu devizových příjmů na HDP. Cestovní ruch má silný multiplikační efekt, který se projevuje stimulací poptávky v ostatních oborech národního hospodářství. Cestovní ruch se tak podle metodiky satelitního účtu⁶ v roce 2004 podílel 13,7% na HDP České republiky (Zdroj: Ročenka cestovního ruchu, ubytování a pohostinství, MagConsulting, 2005).⁷ Tabulka č. 4 na straně 19

6 Satelitní účet cestovního ruchu byl vyvinut Světovou organizací cestovního ruchu za účelem přesnější identifikace ekonomických přínosů cestovního ruchu pro národní hospodářství. Z tohoto důvodu se nehodnotí jen výdaje návštěvníků (přímý vliv cestovního ruchu), ale i multiplikační efekt cestovního ruchu spočívající ve stimulaci poptávky v dalších odvětvích (nepřímý vliv cestovního ruchu).

7 Koncem roku 2006 vydal ČSÚ dlouho očekávanou publikaci Satelitní účet cestovního ruchu České republiky 2003 – 2005. Zatím však nezahrnuje vyčíslení nepřímého vlivu cestovního ruchu na ekonomiku, a proto vycházíme z údajů Ročenky cestovního ruchu, ubytování a pohostinství, které jsou založeny na odborném odhadu.

dokládá vývoj devizových příjmů z cestovního ruchu a vývoj podílu devizových příjmů na HDP.

Také domácí cestovní ruch je pro regiony významným zdrojem příjmů. Celkový objem výdajů na domácí cestovní ruch v roce 2005 činil 86,9 mld. Kč (Zdroj: Kompendium statistik cestovního ruchu v České republice, ČCCR, 2006). Příjmy z domácího cestovního ruchu tak činí téměř 3% HDP (Zdroj: vlastní propočet na základě údajů České národní banky a Kompendia statistik cestovního ruchu v České republice, ČCCR, 2006).

Z tabulky č. 4 je dále zřejmé, že podíl příjmů z cestovního ruchu v ČR na HDP kontinuálně klesá, což je způsobeno vyšší dynamikou růstu HDP spíše než klesajícím objemem příjmů z cestovního ruchu. Pozitivní signál, který lze spatřovat v klesajícím podílu příjmů z cestovního ruchu na HDP, je snižující se závislost ekonomiky na příjmech z cestovního ruchu. Tyto příjmy jsou totiž nestabilní a výkyvy v poptávce cestovního ruchu způsobené nepředvídatelnými událostmi mohou narušit vnější ekonomickou rovnováhu země. Typickými evropskými zeměmi silněji závislými na příjmech z cestovního ruchu jsou třeba Rakousko, Řecko, Španělsko, ale překvapivě také Estonsko nebo Maďarsko.

Tab. 4: Výše devizových příjmů z cestovního ruchu (v mld. USD) a podíl devizových příjmů z cestovního ruchu na HDP, na celkovém exportu a na exportu služeb (v %)

1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 Devizové příjmy v mld.

USD 4,1 3,6 3,9 3,2 3,0 3,1 2,9 3,6 4,2 4,6

Podíl na HDP 7,1 6,9 6,8 5,7 5,8 5,4 4,2 4,2 3,9 3,8

Podíl na exportu 18,6 16,3 15,0 12,0 10,3 9,3 7,7 7,3 6,3 5,9 Podíl na exportu služeb . 50,9 50,6 44,8 43,5 43,8 41,7 45,8 43,1 43,0

Zdroj: Analýza příjezdového cestovního ruchu 1992 – 2003, ČCCR, 2004 Kompendium statistik cestovního ruchu v České republice, ČCCR, 2006

Pro Českou republiku představuje cestovní ruch významný zdroj devizových příjmů. Příjezdy zahraničních turistů jsou totiž považovány za tzv. neviditelný export. V roce 2005 se cestovní ruch v České republice podílel 5,9% na celkovém exportu zboží a služeb. V témže roce činil podíl devizových příjmů z cestovního ruchu 43% příjmů bilance služeb, a přispěl tak významnou měrou k jejímu aktivnímu saldu. Z tabulky č. 4 je patrné, že podíl příjmů z cestovního ruchu na celkovém exportu zboží a služeb kontinuálně klesá, což je dáno vyšší dynamikou rozvoje ostatních exportních odvětví.

Se stagnujícími příjmy z cestovního ruchu a s jejich klesajícím podílem na exportu by se mohlo zdát, že význam cestovního ruchu v národním hospodářství klesá. Je třeba si však uvědomit, že význam cestovního ruchu spočívá také v rozvoji zaměstnanosti v regionech.

V roce 2004 pracovalo ve službách přímo spojených s cestovním ruchem 3,7% obyvatel ČR (Zdroj: Kompendium statistik cestovního ruchu v České republice, ČCCR, 2006). Podle propočtů satelitního účtu však v roce 2004 v oborech souvisejících s cestovním ruchem pracovalo 12,9% obyvatel ČR (Zdroj: Ročenka cestovního ruchu, ubytování a pohostinství, MagConsulting, 2005).⁸

Je zřejmé, že cestovní ruch je důležitým faktorem rozvoje regionů, zejména těch, které jsou hospodářsky slabé, v nichž není možné příliš rozvíjet zemědělskou výrobu a kde není příliš zastoupen průmysl. Pro tyto regiony znamená cestovní ruch možnost, jak zamezit zaostávání oblasti a zhoršování ekonomické situace obyvatelstva. Přínos cestovního ruchu spočívá mimo jiné v tom, že vytváří pracovní příležitosti pro relativně málo kvalifikovanou pracovní sílu, což je právě segment trhu práce, pro který se pracovní příležitosti vytvářejí velmi těžko.

Se zaměstnaností souvisí podle Beckové (2002) i změny ve struktuře ekonomiky. V důsledku nedostatku pracovních příležitostí může dojít k vysídlování určitých území, především venkovských. Tomu lze zabránit podporou rozvoje cestovního ruchu, která změní charakter ekonomických aktivit v území. ⁹

Jak uvádí Trnková a kol. (1993), cestovní ruch nepřináší příjmy pouze samotným subjektům poskytujícím služby návštěvníkům, ale prostřednictvím místních daní a poplatků se zvyšují i příjmy místních rozpočtů a v rámci existující daňové soustavy pak i příjmy rozpočtu státního.¹⁰

Cestovní ruch podporuje malé a střední podnikání, neboť právě podniky této velikosti, často rodinného charakteru, nachází v cestovním ruchu uplatnění. Obzvláště to platí v případě, kdy jsou tito podnikatelé schopni nabídnout produkty vycházející z místních tradic a zvyků, historie či folklóru, produkty, které jsou původní a vztahují se nějakým způsobem k danému místu. Takové produkty jsou turisty často vyhledávané, ať už se jedná o suvenýry, typickou kuchyni nebo stylové ubytovací kapacity.

8 Koncem roku 2006 vydal ČSÚ dlouho očekávanou publikaci Satelitní účet cestovního ruchu České republiky 2003 – 2005. Zatím však nezahrnuje údaje o zaměstnanosti v cestovním ruchu, a proto vycházíme z údajů Ročenky cestovního ruchu, ubytování a pohostinství, které jsou založeny na odborném odhadu.

9 Becková, H.: Koncepce rozvoje cestovního ruchu na Pardubicku. Disertační práce, VŠE Praha, 2002, str. 13.

10 Trnková, O. a kol.: Území a cestovní ruch. VŠE Praha, 1993, str. 10.

Cestovní ruch může také kompenzovat ztráty tradičních průmyslových aktivit, které jsou v útlumu. Podle van den Berga (1995) se význam cestovního ruchu z hlediska tvorby pracovních příležitostí nebo příjmů pro místní ekonomiku liší podle atraktivity turistického produktu. Přes rozdílnou spolehlivost měření lze říci, že ekonomický význam cestovního ruchu často převyšuje jiné sektory hospodářství, a to i v turisticky méně rozvinutých zemích.¹¹ Cestovní ruch také napomáhá k diverzifikaci ekonomiky, která se tak stává méně zranitelná vnějšími šoky.

S rozvojem cestovního ruchu souvisí značné investice do materiálně technické základny.

Využití kapacit je však velmi často ovlivňováno sezónností, a tak návratnost investic bývá dlouhodobější. Jak uvádí Fainstein a Gladstone (1999), místní obyvatelé však obvykle mají prospěch z investic spojených s cestovním ruchem, a to jak finanční, tak díky zlepšujícímu se vzhledu a prostředí města. Jakým způsobem budou výsledky rozvoje cestovního ruchu rozděleny v konkrétním místě, je nejisté a závisí to na struktuře tohoto odvětví v daném místě.¹²

Cestovní ruch však není spojen jen s pozitivními ekonomickými dopady. V zájmu objektivity je nutné zmínit i negativní jevy. Jak uvádí Cooper a kol. (1998), s rozvojem cestovního ruchu se zvyšují v dané oblasti ceny. Jde např. o růst ceny půdy v důsledku zvýšené poptávky, s čímž souvisí i zvyšování daní, které mají zabránit jejímu úplnému využití pro tyto účely.

V atraktivních místech cestovního ruchu dochází ale i k růstu cen nemovitostí, zboží, služeb atd. Další náklady souvisejí s vyšší poptávkou po veřejných službách. S rozvojem cestovního ruchu totiž vzniká zvýšená potřeba svozu komunálních odpadů, rostou náklady na čištění odpadních vod, údržbu veřejných komunikací, ale také na udržení veřejného pořádku.¹³