2. ANALÝZA NABÍDKY ORGANIZOVANÉ TURISTIKY V Č ESKÉ REPUBLICE
2.1. Historie organizované turistiky v Č eské republice
Zachycení významu organizované turistiky v historických souvislostech je důležité pro pochopení jejího současného vývoje a pro vytvoření správného odhadu jejího rozvojového potenciálu. Při zpracování této podkapitoly byla použita zejména publikace Sborník KČT61.
Období před 1. světovou válkou
Počátky české organizované turistiky lze spatřovat v založení tělovýchovné organizace Sokol v roce 1862, která kromě gymnastiky organizovala i turistické výlety na místa spojená s českou historií (např. na horu Říp). V roce 1888 stál Sokol spolu s Národní jednotou severočeskou u zrodu samostatné turistické organizace – Klubu českých turistů. Prvním jeho předsedou se stal známý cestovatel a milovník přírody Vojta Náprstek. 62
„Vznik a vývoj české turistické organizace je v podstatě modelován průběhem společenských a politických událostí, jejichž sám je odrazem a součástí. Proto lze i vývoj KČT členit v návaznosti na obecné historické dění.“63
61 Sborník KČT (kolektiv autorů). KČT, Praha, 1998.
62 Nelze opomíjet existenci dalších turistických klubůčinných na území ČR až do druhé světové války. Tyto kluby však svým významem ani počtem členů nebyly příliš význačné.
63 Sborník KČT (kolektiv autorů). KČT, Praha, 1998, str. 33.
První roky existence KČT se vyznačovaly mimořádnou podnikavostí a pracovním nasazením vedoucích osobností. Klub se stal obecně známým a oceňovaným zejména proto, že jeho práce nesloužila jen vlastním zájmům, ale celé české společnosti. Příkladem může být samostatná velkoplošná prezentace klubu na Jubilejní výstavě v Praze roku 1891. Při příležitosti této výstavy se klub rozhodl vystavět zmenšeninu Eiffelovy věže na Petříně a její dostupnost zajistit lanovou dráhou. Také při dalších významných aktivitách té doby byl klub zastoupen.
KČT se v období před první světovou válkou zaměřil na plnění úkolů daných jeho stanovami.
Veškeré aktivity směřovaly k rozvoji aktivní turistiky, a to jak pěší, tak na lyžích. Byly organizovány pravidelné vycházky i hromadné zájezdy jak po zemích českých, tak do zahraničí. Výjimkou nebyly ani dobrodružné expedice na Saharu, do Skandinávie, do Afriky a Ameriky, které potom byly tématy přednášek KČT.
Podle stanov se klub věnoval rovněž „zřizování a upravování domků a chýží pro pohodlí cestujících, dále cest a vyhlídek a označování cest“.64 Důraz byl tedy kladen na ubytovací možnosti, které měl klub poskytovat. Prvními ubytovacími možnostmi byly prázdninové studentské noclehárny, tj. velmi levné přenocování v hostincích nebo ve školách. Další možností, zejména v turisticky atraktivních oblastech, bylo ubytování v soukromí. Klub aktivně usiloval o rozšíření jeho nabídky a informace o nových kapacitách přinášel v Časopise turistů. Ve spolupráci s dalšími spolky byly založeny také noclehárny ve Vídni, v Drážďanech, v Linci a v Lužici.
Prvními objekty Klubu českých turistů však nebyly chaty, ale rozhledny, a to u Berouna na kopci Děd (1893), v okolí Turnova na Kopanině (1894) a u Domažlic na Čerchově (1894).
První útulnu vybudoval KČT v atraktivním prostředí Moravského krasu nad propastí Macocha. Do první světové války vlastnil KČT 8 chat a 6 zděných rozhleden.
Současně se svým založením se KČT pustil do označování a úpravy tras. První vyznačené trasy byly Štěchovice – Svatojánské proudy, Karlštejn – Sv. Jan pod Skalou – Beroun, Řevnice – Skalka, Holoubkov – Težkov – Rač.
Nedílnou součástí aktivit klubu byla publikační činnost. Hned po založení začal vycházet měsíčník Časopis turistů, v jehož vedení stál po třicet let dr. Guth–Jarkovský.
64 Sborník KČT (kolektiv autorů). KČT, Praha, 1998, str. 8.
Za předpokladu, že považujeme dnešní časopis Turista za jeho pokračovatele, dosáhl tento časopis letos již svého 119. ročníku. Lze jej tedy považovat za jedno z nejstarších dosud trvajících periodik v České republice.65 Kromě časopisu vydával KČT celou řadu průvodců z různých krajů, propagačních materiálů, map, pohlednic a dalších tiskovin. V roce 1896 vydal podrobnou mapu okolí Prahy, což byla první důkladně zpracovaná česká mapa.
Období mezi světovými válkami
První světová válka měla dopad nejen na životy a hmotnou úroveň lidí, ale působila zprostředkovaně i na změnu názorů, postojů a způsobu života. Lidé začali vyrážet do přírody mnohem častěji než dříve. Rozšířilo se skautské a trampské hnutí, pobyt ve vysokých horách i prosté nedělní výlety. Turistika se stala i módou, kterou sledovaly miliony lidí na celém světě. K tomu přispělo rozšíření automobilismu, ubytovacích možností i dopravních spojů.
Klub českých turistů navázal po vzniku Československé republiky v roce 1918 na svou předválečnou činnost. V roce 1920 se přistoupením slovenských turistů stal z českého klubu Klub československých turistů (KČST). Během následujících deseti let došlo k jeho nebývalému rozmachu. Zatímco na počátku tohoto období měl KČST 5 000 členů, o deset let později měl již 60 000 členů. Stal se tak největším turistickým spolkem v ČSR a jediným turistickým spolkem s celostátní působností.
V zájmu objektivity je třeba vyjmenovat i další organizace zabývající se turistikou.66 Byly to:
• Pohorská jednota Radhošť založená v roce 1884 s 5 500 členy,
• Česká obec turistická v Praze vzniklá v roce 1929 s 8 500 členy,
• Svaz dělnických turistů v Praze založený v roce 1910 s 5 500 členy,
• Hauptverband deutscher Gebirgs- und Wandervereine založený roku 1920 s 50 000 členy,
• Naturfreunde Touristenverein s 5 500 členy.67
Období mezi dvěma válkami je charakteristické rozvojem kromě pěší i dalších druhů turistiky. Stále větší oblibu získávaly zimní přesuny na lyžích. Příčinu lze spatřovat jak v lepší dostupnosti a vybavenosti pohraničních území, tak v získání nových atraktivních území
65Časopis turistů byl vydáván nepřerušeně i po dobu obou světových válek.
66Veškerá fakta a čísla jsou z roku 1937.
67 Sborník KČT (kolektiv autorů). KČT, Praha, 1998, str. 19.
na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Také vodní turistika se dostávala do popředí. Při pražském odboru Klubu československých turistů vznikl roku 1926 Kroužek vodních turistů, který si vystavěl v Bráníku vlastní loděnici. Rozvoj horolezectví (dnes vysokohorská turistika) byl rovněž podmíněn připojením Slovenska a tím volným přístupem k Vysokým Tatrám. To platilo i pro rozvoj jeskyňářské turistiky (dnes krasová turistika). Počáteční soustředěný zájem o Moravský kras se rozšířil i na jeskyně slovenské, zejména na Demänovské jeskyně. V neposlední řadě došlo též k rozvoji mototuristiky, a to zejména ve větších městech.
Připojení Slovenska a Podkarpatské Rusi a vytvoření Československa bylo velkým podnětem pro rozvoj turistiky. Na jedné straně nová území nabízela atraktivní turistické cíle, na stranu druhou ale nebyla dostatečně pro turistiku vybavena. KČST brzy vypracoval systematický plán značení cest a postupného budování chat, útulen a dalších turistických zařízení. Veškerá péče o rozvoj turistiky spočívala v rukou českých nadšenců, kteří přicházeli obdivovat krásy nových území, učitelů, úředníků a vojáků, kteří byli na Slovensko a Podkarpatskou Rus vysláni služebně.
Rostoucí počet aktivních turistů si vyžádal rozšíření kapacit ubytovacích zařízení. Nejprve došlo k obnovení a rozšíření nocleháren. Roku 1933 se KČST stal členem mezinárodní asociace nocleháren v Amsterodamu. Celkem měl KČST v roce 1937 v ČSR 895 nocleháren.
Základním úkolem KČST byla výstavba chat, která byla po první světové válce prováděna systematicky a plánovitě. V roce 1938 tak měl KČST ve vlastnictví nebo v nájmu 143 chat.
Kromě toho vlastnil 13 rozhleden, 8 loděnic a 30 hradů a hradních zřícenin. Dále měl pražský odbor vlastní dům ve Školské ulici a výstavní pavilon s bludištěm na Petříně. Lze tedy říci, že za dvacet let republiky se KČST stal opravdu bohatým a vlivným klubem.
V roce 1923 založil KČST vlastní knihkupectví, které se stalo i vydavatelstvím turistické literatury a map se značkovanými cestami. Do konce roku 1937 tak vyšlo 27 map v malém měřítku, byl vydán plán Vltavy a řada klubových pohlednic, které vznikly na základě leteckého snímkování.
Na mezinárodním poli se KČST iniciativně podílel na vzniku Asociace slovanských turistických družstev, která byla utvořena v roce 1925 a v níž se sdružily turistické organizace československé, polské, jihoslovanské a bulharské. Asociace měla prohlubovat spolupráci
slovanských národů na poli turistiky a přispívat ke vzájemnému poznávání. U nás se činnost asociace projevila zejména v řešení pohraničních styků s Polskem. Podle dohody mohly být hranice mezi těmito státy překročeny bez pasu pouze s členskou legitimací KČST.
Období druhé světové války
Činnost KČST byla v průběhu druhé světové války utlumena, nikoliv však přerušena.
S rozdělením republiky došlo také k rozdělení KČST na Klub českých turistů a Klub slovenských turistov a lyžiarov (KSTL). Mnichovskou dohodou z roku 1938 byly Německem zabrány pohraniční kraje, takže možnosti výletové činnosti, lyžování i horské turistiky byly silně omezeny. KČST mimo to jen v českých zemích ztratil 41 chat. Nicméně dále pokračovala publikační činnost. Vydávaly se turistické mapy a průvodci. Časopis turistů vycházel nepřetržitě po celou dobu okupace. Začátkem roku 1939 se KČT sloučil se Svazem dělnických turistů a později též s Českou obcí turistickou. Po rozpuštění Sokola a Junáka se KČT stal útočištěm pro řadu jejich členů. Byl také jedinou organizací, do níž se česká mládež mohla aktivně zapojit. KČT tak zůstal jedním z mála ohnisek národního života i během okupace.
Období po druhé světové válce do roku 1989
Po skončení druhé světové války se turistické spolky snažily pokračovat ve své dosavadní činnosti. Charakteristická byla tendence k návratu do předválečného stavu. Složení funkcionářů KČT většinou odpovídalo stavu v roce 1938, a proto tu nebyly tendence ke změnám v zaměření, náplni činnosti či metodách práce. Ve všech činnostech klubu však byla znát velká iniciativa, a to jak v ediční činnosti, tak ve značení tras, obnově a rozšiřování ubytovacích zařízení68 i v zahraniční spolupráci.
Turistika byla respektována jako významná složka cestovního ruchu, a tedy i jako činitel ekonomický, a proto se jí dostávalo podpory jak materiální, tak organizační. Roku 1945 se zástupci KČT a Klubu slovenských turistov a lyžiarov dohodli na opětovné spolupráci a vytvořili Klub československých turistů (KČST), který na rozdíl od předválečného KČST byl pouze zastřešující organizací obou klubů. KČST odmítal tlak na vstup do Československého tělovýchovného svazu. Zdůrazňoval přitom specifičnost turistiky a její odlišnost od organizované tělovýchovy, neboť tělovýchovná činnost není v turistice dominantní, ale pouze doprovodná.
68 V roce 1945 převzal KČT všechny objekty bývalých německých turistických organizací.
V roce 1948 byl KČST spolu se složkami dalších organizací donucen k začlenění do jednotného Sokola. Staly se tak „turistickými oddíly Sokola“. Do majetkové podstaty Sokola přešel všechen majetek KČST.
Začlenění KČST do jednotné tělesné výchovy znamenalo pro turistiku podstatné změny. Lze vysledovat tři základní tendence:
• Noví odborníci a funkcionáři pohlíželi na turistiku jako na formu tělovýchovné činnosti. Fyzický rozvoj osobnosti považovali za hlavní poslání turistiky. Dříve převážně individuální turistika byla nahrazena společnými akcemi organizovaných kolektivů. Tato změna, která nejprve zničila původní pojetí turistiky, se posléze projevila jako podnětný přínos a způsobila inovaci v české turistice.
• Ztráta tradiční materiálně technické základny způsobila radikální zvrat v ekonomických a provozních podmínkách organizované turistiky. Začlenění turistiky do jednotné tělovýchovy eliminovalo její vliv na cestovní ruch. Změnou prošlo také řízení turistiky, která namísto odborů byla řízena centrálně z ústředí jednotné tělovýchovy. To spolu se sníženou péčí o obsahovou a programovou náplň turistiky zapříčinilo pokles atraktivity odborů turistiky tělovýchovných jednot.
• Do popředí se dostala práce s mládeží. Postupně docházelo ke vzniku skupin mládeže a časem i dětských oddílů přímo v odborech. V závěru období se turistické oddíly mládeže (TOM) staly významnou a početně výraznou složkou turistické organizace.
Od roku 1952 začala sekce Sokola zasahovat i do programové části turistiky. V náplni činnosti se uplatňovaly sportovní prvky. To později vedlo k uspořádání prvních turistických závodů brannosti, z nichž se izolováním orientačního prvku vyvinuly orientační závody. Na úseku klasifikace byly stanoveny podmínky odznaku Turista ČSR, zápočtových cest a výkonnostních tříd.
Na konci roku 1952 bylo zavedeno jednotné řízení tělovýchovy prostřednictvím Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport (SVTVS). To pochopitelně ovlivnilo i organizaci a další vývoj turistiky. Turistika byla zařazena mezi čtyři preferované sporty. Z toho vyplynulo několik nadějných opatření. Výraznou změnou bylo zřízení cestovní kanceláře Turista n.p., na níž byla převedena turistická zařízení z majetkové podstaty Sokola a některé domácí objekty
Čedoku.69 Tím měla být zajištěna materiální podpora organizované turistiky. Tyto změny souvisely s přechodem péče o cestovní ruch z Ministerstva dopravy na SVTVS. Tento nadějný posun však vyzněl naprázdno, neboť SVTVS neměl vůli prosazovat požadavky turistiky.
Výraznou změnou v postavení turistiky v SVTVS bylo vyčlenění turistiky z kategorie sportů (1956). Turistika se stala jedním ze tří úseků tělovýchovné činnosti. Souběžně se obohacovala náplň turistické činnosti. Vedle odznaku Turista ČSR byly zřízeny dva stupně odznaku Mladý turista ČSR. V první polovině 50. let se podařilo obnovit činnost na úseku značení. Od roku 1958 byl udělován služební odznak Turista – značkař, a to ve čtyřech stupních odbornosti.
Vzrůstala obliba orientačních závodů. Turistické oddíly a vysokoškoláci pořádali lyžařské zimní přechody hor. Novým a úspěšným prvkem byly celostátní turistické srazy, později též se zahraniční účastí převážně z NDR a Polska. Důsledkem posíleného postavení organizované turistiky v obecném povědomí byl značný nárůst členů turistických kolektivů.
V roce 1957 došlo k transformaci SVTVS na Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV).
Péče o rozvoj cestovního ruchu opět přešla na státní orgány. Prohlubovaly se však kontakty ČSTV se státními orgány cestovního ruchu, z jehož fondů se čerpaly nemalé prostředky zejména na technické práce nějak propojené nejen s turistikou, ale i se sporty v přírodě (značení, horská služba, lyžařská sportovní zařízení, budování ubytování ve sportovních objektech). Přímý vliv odborů turistiky na cestovní ruch byl však eliminován.
V 60. letech došlo k organizování prvních dálkových pochodů, které záhy dosáhly velké obliby. Nejznámějším dálkovým pochodem je bezesporu Pochod Praha – Prčice, který se poprvé uskutečnil v roce 1966 s celkem 457 účastníky.70 Odbory turistiky ČSTV se stávaly iniciátorem turistické činnosti i mimo své řady.
Ve snaze překonat zimní útlum v činnosti bylo v roce 1962 poprvé uspořádáno veřejné zahájení zimní turistické sezóny tábořením na vrcholku hory Klíč v Lužických horách. Toto zimní táboření, popularizované tiskem i rozhlasem, se stalo velmi oblíbenou turistickou akcí s účastí i neorganizovaných zájemců.
69Čedok se měl nadále orientovat jen na zahraniční cestovní ruch.
70 V době největší popularity v 80. letech pochodovalo na trase Praha – Prčice okolo 30 000 osob. V dnešní době se stále jedná o největší turistickou akci u nás - počet účastníků se pohybuje okolo 15 000.
V období po roce 1968 došlo na krátký čas k uvolnění politické situace, což se projevilo i v aktivitách organizované turistiky. Podle koncepce národnostní federalizace byl v roce 1969 ustaven Český svaz turistů (ČST)71 a Slovenský sväz turistov. Delegace obou svazů turistiky ustavily ještě téhož roku Československou federaci turistiky a táboření (ČSFTT). Ovšem následovalo rozčarování z marného úsilí o získání svéprávnosti a ekonomické pozice.
Politické uvolnění 60. let však přineslo do turistických kolektivů rozvoj nápaditosti a vlastní činorodé aktivity. Vznikla nová forma turistiky – vícedenní dálkové etapové pochody (DEP).
Takovou akcí byl i Český kvadrant. Jednalo se o jarní a letní putování po hranicích České republiky, a to ve čtyřech úsecích.72 Následovalo rovněž oživení po léta stále stejně probíhající akce Sto jarních kilometrů. Je zajímavé, že přes tuto činorodou aktivitu došlo v roce 1970 k výraznému poklesu členské základny. Tento pokles se týkal především mládeže, která ve velké míře přešla do jiných organizací, zejména do nově vzniklého Junáka.
Po roce 1973 se Svaz turistiky ČSTV zaměřil na upevňování společenského postavení turistiky s tendencí stát se „otevřenou organizací“, která měla otevřít dveře všem, kteří mají zájem o turistiku, i když nemají členský průkaz ČSTV.
V roce 1975 vyzval výbor Svazu turistiky ČSTV všechny složky k pořádání akcí, tj. pochodů, etapových pochodů, srazů, setkání apod. Ty byly mnohdy i ekonomicky podpořeny, např. příspěvkem na propagaci přímou dotací z českého ústředí. V příznivé atmosféře, kdy turisty podporovaly městské národní výbory, armáda, podniky, a za dobré spolupráce se Svazem mládeže, Radou žen a mnoha jinými subjekty bylo možno rozvíjet nové formy turistiky a organizovat zajímavé akce.
K úspěšné organizaci akcí však přispělo i pořádání pravidelných seminářů a školení pro organizátory a turistické cvičitele, čímž bylo docíleno velkého počtu kvalifikovaných odborníků. Organizační zajištění náročných vícedenních akcí, zejména etapových pochodů, vícedenních cykloakcí a lyžařských přejezdů, bylo natolik zdařilé, že se o ně po roce 1989 zajímala i řada zahraničních cestovních kanceláří z „turisticky vyspělých” zemí jako je Německo a Rakousko.
71ČST byl jen organizační složkou nově vzniklé České tělovýchovné organizace ČSTV.
72 Celková trasa měřila 1 725 km.
Celkově lze o období mezi lety 1945 – 1989 říci, že ztráta materiálně technické základny, vyčlenění turistiky z aktivit cestovního ruchu, potlačení iniciativy základních článků turistické organizace a nepružné řízení turistiky shora, které bylo navíc silně politicky ovlivňováno, se staly významnou brzdou rozvoje turistiky v tomto období. Přesto však lze sledovat vznik celé řady nových turistických akcí a nových forem turistiky, jež se staly východiskem při hledání nové tváře turistiky po roce 1989 a umožnily její opětovné začlenění mezi aktivity cestovního ruchu.
Období po roce 1989
Období po roce 1989 je charakteristické snahou o znovuobnovení Klubu českých turistů. Nabízela se dvojí cesta. Bylo možné založit obnovený KČT zcela od základu jako nové občanské sdružení nebo bylo možné uvažovat o přechodu celého Svazu turistiky do nově zaregistrovaného KČT. Bylo však nezbytné, aby vznikl jediný KČT jako podmínka pro uplatňování nároků na původní majetek klubu.
Na ustanovující konferenci KČT v roce 1990 bylo rozhodnuto, že KČT přejme celý Svaz turistiky73 se vším pozitivním, co vzniklo v průběhu jeho činnosti, a to včetně osvědčených organizátorů, funkcionářů a značkařů. Odmítnuto mělo být cokoliv negativního, co přinesla komunistická éra, tj. jisté konzumní prvky, čekání na dotace, chybějící pocit klubové soudržnosti, neschopnost se aktivně ztotožnit s novým programem klubu apod. Navíc bylo nezbytné obnovit schopnost samofinancování činností klubu. Novým předsedou klubu se stal Dr. Jiří Linhart. Vedoucí funkci převzal od roku 1991 Ing. Jan Havelka, který stál v čele KČT do roku 2006.
Již v roce 1990 došlo k obnovení posledního modelu spolupráce se slovenskými turisty a byla založena Federace českých a slovenských turistů (FČST), jejímiž členy byly Klub českých turistů a Klub slovenských turistů. Funkce výboru FČST spočívala převážně v koordinaci společných akcí a v zastupování československé turistiky v zahraničí. FČST ukončila svoji činnost s rozpadem ČSFR k 31. 12. 1992.
Měl-li KČT navázat na původní poslání klubu, musel se pokusit získat zpět alespoň část objektů, které tvořily základ jeho infrastruktury (ubytovací místa, rozhledny, historické
73 Až do roku 1997 byl KČT součástí ČSTV.
památky a původní dům Ústředí KČT ve Školské ulici). Velká část těchto objektů byla v majetku nejrůznějších organizací, které se po roce 1989 rozpadávaly (zejména Restaurace a Jídelny a družstvo Jednota). Celkově se KČT podařilo získat téměř pětinu původních objektů.
Nové poslání KČT lze charakterizovat výňatkem z programového prohlášení oblasti KČT Šumava: „Výbor Šumavské oblasti KČT bude usilovat o posílení vlivu KČT v oblasti své
Nové poslání KČT lze charakterizovat výňatkem z programového prohlášení oblasti KČT Šumava: „Výbor Šumavské oblasti KČT bude usilovat o posílení vlivu KČT v oblasti své