Dynamika pracovní skupiny

U každé pracovní skupiny je nezbytné registrovat řadu jevů. Některé z nich jsou statického charakteru a vyjadřují především její strukturu, jiné pak mají dynamický ráz a odrážejí proces fungování a rozvoje skupiny.

Dynamika sociální skupiny zahrnuje jak způsob, jak na sebe její členové vzájemně působí, jak ovlivňují jeden druhého, resp. jak celkové sociální dění ovlivňuje jednání a prožívání jedince, tak i to, jak jedinec naopak ovlivňuje svoji vlastní pracovní skupinu.

Na následujících řádcích bude proto vysvětleno několik těchto jevů, které ovšem nejsou vlastní pouze pro pracovní skupinu, ale můžeme je aplikovat i na pracovní tým.

1. Sociální facilitace neboli skutečnost, že již pouhá přítomnost druhých vede ke zvyšování výkonu jedince, se stala předmětem zájmu odborníků. Další výzkum však ukázal, že toto tvrzení není vždy pravdivé, neboť nastávají také situace, kdy přítomnost druhých způsobuje pokles výkonu či vyšší chybovost. Ke zvýšení výkonu dochází především u činností, které jsou relativně jednoduché, jejichž vykonávání mají jedinci zautomatizované a je spíše rutinní.

Naopak, pokles výkonu či zvýšení chybovosti – tzv. sociální inhibice – se objevuje v situaci, kdy úkoly jsou komplexní, jejich řešení je náročnější, kdy jedinci nemají vytvořené potřebné stereotypy. To se v případě mezinárodních pracovních týmů může stát, neboť úkoly, které řeší, jsou velice často inovativní povahy. Samozřejmě záleží také na počtu a postavení přítomných osob. Ukazuje se, že čím více lidí je přítomno výkonu jedince, tím se sociální facilitace snižuje.

2. Deindividuace je dalším sociálním jevem nastávajícím za přítomnosti druhých.

Deindividuací rozumíme stav, kdy jedinec prožívá pocity ztráty osobní identity a dochází ke splynutí se skupinou. Obvykle k tomuto jevu dochází ve větších až velkých skupinách, které se vyznačují značnou měrou anonymity, která umožňuje zmenšit obavy z hodnocení druhými lidmi a následně vede k pocitu snížení či rozptýlení odpovědnosti.

3. Efekt přihlížejících je jev, jímž částečně vysvětlujeme alarmující skutečnost, že v řadě situací, které byly naléhavé a vyžadovaly urgentní zásah, jedinec zůstává pasivní. Skutečnost o to více alarmující, že často představuje především neposkytnutí pomoci v mezních situacích.

4. Sociální lenost. Jednou z často zdůrazňovaných výhod skupinové práce je synergický efekt, kdy předpokládáme, že výkon skupiny je větší než by byl pouhý součet výkonů samotných jedinců. Více o této problematice bude zmíněno v další části této práce. Přitom předpokládáme, že se zvyšujícím se počtem členů skupiny se bude zvyšovat i celkový výkon.

Dochází k tomu však pouze za určitých podmínek. Často dokonce naopak dodatečný výkon s každým dalším pracovníkem klesá. Tento jev je často vyvolán sociální leností – jevem, který se projevuje tím, že výkon skupiny je menší, než by byl součet výkonů jednotlivých členů, přičemž tento jev je významnější u skupin s větším počtem členů.

5. Konformita. Z psychologického hlediska jde o vztah jedince ke skupině, projevující se

Za toto konformní chování je jedinec pozitivně odměňován projevy souhlasu, respektu či uznání, zatímco za chování nonkonformní je jedinec zpravidla trestán. O konformismu hovoříme zejména v situaci, kdy má jedinec jiný názor než skupina, a aby se vyhnul názorovému střetu, raději se přizpůsobí skupinovému mínění. Nemusí však vždy jít nutně o skupinový tlak – jedinec své jednání může přizpůsobovat skupině i situaci, kdy mu jde o získání uznání, uchování či zlepšení vlastní pozice, reakci na mocenskou pozici jiného člena, který jej může ohrožovat.

6. Poslušnost vůči autoritě znamená takovou skutečnost, že pokud můžeme přenést odpovědnost na někoho či něco jiného, pak jsme schopni být slepě poslušní.

Hlavním mechanismem poslušnosti je přenos odpovědnosti, a to zejména, jdou-li příkazy od uznávané autority.

7. Skupinové rozhodování. Každodenní fungování jakékoli sociální skupiny s sebou nese nutnost rozhodování se pro určité varianty. Probíhá-li rozhodování na základě diskuse, je nutné mít na paměti, že jeho průběh a konečný výsledek může být zkreslen v důsledku dvou sociálně psychologických jevů – skupinové polarizace a skupinového myšlení.

A) skupinová polarizace označuje skutečnost, že při skupinovém rozhodování dochází k posilování extrémnějších variant řešení problémů, tj. skupina po diskusi zastává vyhraněnější názor, než tomu bylo před diskusí. Například měla-li skupina již před diskusí sklon být opatrná, pak se bude po diskusi chovat ještě opatrněji, a naopak, pokud měla sklon riskovat, pak zvolí ještě rizikovější alternativu. Tento jev na jedné straně umožňuje predikovat závěr, ke kterému skupina dospěje, na druhé straně však ukazuje na určitou „slepotu“ či obtížnost dosáhnout opačného skupinového názoru, než jaký byl před diskusí. Proto musí být vedení skupinové diskuse považováno za významnou manažerskou dovednost, která má být trénována a rozvíjena.

B) skupinové myšlení je negativní rys skupinové diskuse, kdy jedinci jsou nuceni potlačit svoje nesouhlasné názory ve prospěch skupinového konsensu. Jde o jev charakteristický zejména pro vysoce soudržné skupiny, které se při svém rozhodování izolují od okolí, brání pronikání informací zvnějšku, a to zejména těch, které neodpovídají většinovému názoru.

8. Soudržnost sociální skupiny (skupinová koheze), jíž se vyjadřuje ochota všech členů angažovat se v dosahování skupinových cílů, a to na základě vzájemné spolupráce, a připravenost dělat to, co se očekává. Soudržnost znamená, že lidé drží při sobě, více mezi

sebou kooperují a podstatně více participují na běžném úsilí, kdy projevují zájem o ostatní, a to jak na pracovní, tak i na mezilidské úrovni. Ve skupině silně existuje vědomí MY-SKUPINA, která ji výrazně odděluje od okolí. Členové skupiny prožívají své členství jako závazek dlouhodobé orientace na skupinové cíle a mají zájem se ve skupině udržet (Bedrnová, Nový, 2004).

V tabulce č. 1 jsou patrny faktory zvyšující, resp. snižující skupinovou soudržnost:

Tabulka č. 1 – Faktory zvyšující/snižující skupinovou soudržnost

Faktory zvyšující skupinovou soudržnost Faktory snižující skupinovou soudržnost Souhlas se skupinovými cíli

Časté vzájemné interakce Osobní sympatie, přitažlivost Meziskupinové soupeření Vhodné hodnocení

Nesouhlas se skupinovými cíli Velký počet členů

Nepříjemné zkušenosti Vnitřně skupinové soupeření

Dominance jednoho či několika členů (Zdroj: Bedrnová, Nový, 2004, str. 102)