Pozice a role v pracovním týmu

V pracovním týmu nebývají jednotlivé pozice a role předem formálně ani definovány, ani jednotlivým jeho členům přidělovány. Přesto je významnou charakteristikou týmu, že se v něm relativně velmi rychle, obvykle spontánně a neformálně, začíná vytvářet struktura sociálních vztahů založená na postupném formování a přebírání pozic a rolí jednotlivými pracovníky.

Definování a převzetí sociálních rolí bezprostředně souvisí s funkcemi, které musí být v pracovním týmu zabezpečeny, aby týmová práce splnila jak své věcné, tak i sociální cíle.

Jinými slovy, pokud v týmu nebudou zajištěny níže uvedené funkce, nebude týmová práce ani efektivní, ani uspokojující.

Jde především o tyto tři funkce:

• Funkce orientovaná na dosažení věcného cíle - součástí této funkce je definovat cíle, stanovit metody, převzít iniciativu, vyhledávat a poskytovat informace, přijímat a vyjasňovat názory a hodnocení, rozvíjet příspěvky druhých, shrnovat, koordinovat atd.

Konkrétní individuální role zabezpečující její naplnění mohou pak konkrétně být např. iniciativa a aktivita, hledání informací, poskytování informací, rozpracování problému, atp.

• Funkce analytická a kontrolní - posláním této funkce je především hodnotit příspěvky a kriticky je začleňovat, srovnávat aktuální situaci se stanoveným cílem, prověřovat

přiměřenost postupu, ptát se na motivy obsahových příspěvků, zajišťovat zpětnou vazbu s okolím, zjišťovat chybějící funkce apod. Konkrétní individuální role zabezpečující její naplnění jsou zejména pochybování, vymezení pravidel a kontrola.

• Funkce udržující tým - obsahem této funkce je především vyjadřování pocitů, povzbuzování, posilování, naslouchání a vůle chtít rozumět. Doporučuje se převádět osobní konflikty do věcné roviny, uvolňovat napětí, vlastní zájem podřizovat celku, mít ohled na pocity menšiny, brát vážně odpor a pracovat s ním a ne ho přehlížet nebo přehlasovat (Bedrnová, Nový, 2004).

V závislosti na vyspělosti týmu jako celku a jeho jednotlivých členů dochází k jejich přirozenému převzetí a spontánní identifikaci s nimi. Právě zdůrazňovaná spontaneita a přirozenost zajišťuje, aby se každý člen týmu identifikoval s takovou funkcí a plnil takovou roli, která nejlépe odpovídá nejen jeho odborné a sociální kompetenci, ale i osobnostnímu profilu nebo někdy jen třeba osobnímu zájmu.

V každé skupině se tak rozvíjí funkční role, které slouží explicitně formulovaným nebo jen implicitně předpokládaným cílům týmu. Postupně se krystalizuje celá řada rolí, které vznikají z aktivity jednotlivců a napomáhají dosažení věcných cílů týmu.

Zastávání určité role vychází z hodnot a postojů člověka, ale je ovlivněno i momentální situací, daným problémem a celkovou skladbou týmu.

Problematikou týmových rolí se zabýval Meredith Belbin, který definoval následující týmové role:

• Konceptor – usměrňovač, formovač (sharper) - vytváří pravidla a rámec práce.

Stanovuje a ostatním vysvětluje cíle a efekty, kterých má být dosaženo. Jsou to vysoce motivovaní lidé, obvykle extrovertní. Rádi s ostatními soutěží, proto také vyvíjejí silný tlak na své okolí a s oblibou vedou. Jsou nejefektivnějšími členy týmu v zajištění akceschopnosti.

• Koordinátor (co-ordinator, chairman) - jejich charakteristickým znakem je schopnost nasměrovat ostatní ke společnému cíli. Jsou zralí, sebejistí a důvěřují ostatním. Dokáží rozpoznat talent u druhých a skvěle jej využít ve prospěch týmu. Ačkoli koordinátoři nejsou bezpodmínečně nejchytřejší členové týmu, mají široký přehled a těší se všeobecnému respektu.

• Inovátor, myslitel (plant) - je velmi tvořivý a stále přichází s novými nápady.

Z myšlenek inovátorů vycházejí nové a hlavní vynálezy. Od ostatních členů týmu si udržují určitý odstup. Při práci dávají přednost vlastním postupům, které jsou mnohdy velmi netradiční. Hlavní přínos inovátorů pro tým spočívá v jejich nápaditosti, schopnosti vymýšlet nové věci a postupy, řešit problémy, podílet se na základní fázi projektů. Pokud je jich v jednom týmu příliš mnoho, může to být nebezpečné, protože mají tendenci vnucovat své myšlenky a názory ostatním. Tím se snadno dostávají do konfliktů.

• Zdrojař – vyhledávač zdrojů (resource investigator) - jedná se o nadšeně a dynamicky reagující jedince, většinou extroverty, mající velmi dobré komunikační dovednosti.

Jsou schopní vyhledávat nové příležitosti a kontakty. Nejsou příliš originální, ale dokážou uchopit myšlenky ostatních a dále je rozvíjejí. Týmu jsou prospěšní především svou schopností vyhledávat příležitosti a informovat o práci týmu ostatní.

• Hodnotitel – vyhodnocovač (monitor evaluetor) - jsou to velmi seriózní, opatrné osobnosti. Odolávají přílišnému nadšení. Jsou pomalejší v rozhodování: musejí vše předem důkladně promyslet a zvážit. Jsou to dobří myslitelé, kteří se málokdy mýlí.

Pro tým jsou užiteční zejména pro svou schopnost analýzy problémů, ohodnocení nápadů a návrhů.

• Pracant – realizátor (implementor, company worker) - mají smysl pro praktičnost a disciplínu. Dávají přednost tvrdé práci a systematickému řešení problémů. Jsou spolehlivý, schopní aplikovat nejrůznější poznatky. Jsou vyhledávaní zejména pro svou spolehlivost a přizpůsobivost. Dosahují často vysokých manažerských pozic a mají velmi dobré organizační schopnosti.

• Humanizátor – týmový pracovník (team worker) - bývají největší oporou týmu. Jsou mírní, družní a mají zájem o pocity ostatních. Snadno a rádi se přizpůsobují různým situacím i lidem. Jsou vnímaví a diplomatičtí. Jde o všeobecně oblíbené členy týmu a velmi dobré posluchače. Výrazně stmelují tým.

• Dotahovač – kompletovač (completer, finisher) - mají velkou energii dokončit projekt či úkol, jsou pozorní a vnímaví k detailům. Jsou motivovaní vnitřní horlivostí, i když to tak navenek nemusí vypadat. Jsou typickými introverty a potřebují velmi málo impulzů a podnětů. Pro tým jsou nedocenitelní tam, kde úkoly vyžadují velké soustředění a vysoký stupeň pozornosti. Uvnitř týmu prosazují smysl pro naléhavé úkoly a jsou dobří v dodržování harmonogramů (Kolajová, 2006).

Kromě těchto rolí, najdeme ještě jiné či jinak pojmenované role, jako například:

• Specialista (specialist) - jsou to zapálení lidé, kteří mají specifické technické či jiné odborné dovednosti a znalosti. Soustředí se na dosažení vysoké profesionální úrovně a rozšiřování i hájení své oblasti. Většinou mají problémy s komunikací. Přesto mohou v některých týmech sehrát nezastupitelnou úlohu. Bývají zváni jako odborníci k rozhodnutím, která vyžadují rozsáhlou zkušenost a specifickou znalost.

• Oponent - mají přirozené sklony stavět se vždy do opozice. Vyslovují kritiku a vše nepříjemné a poskytují tak zpětnou vazbu. Upozorňují na možná rizika konkrétního řešení. Pokud jsou ve své oponentuře konstruktivní, jsou pro tým nenahraditelní, neboť přispívají ke zdokonalování návrhů (Kolajová, 2006).

Při sestavování nového týmu je ideální nechat všechny potenciální členy absolvovat test týmových rolí. Na základě jeho výsledků bychom měli mít poměrně přesnou představu o tom, zda se jednotliví členové k sobě navzájem „hodí“, jestli není příliš mnoho z nich stejného zaměření a nemají podobné ambice a tudíž by mohli zastávat stejné role, případně zda tým některé role zcela nepostrádá. Tak by se dalo předejít určité části problémů, se kterými se každý tým potýká (Kolajová, 2006).