Kulturní dimenze podle Trompenaarse

Trompenaarsův výzkum probíhal během 10-ti let a byl publikován v roce 1994. Pro nás je velmi zajímavý, protože proběhl i v bývalém Československu. Prvních pět bodů představuje způsoby, jak se lidé vzájemně chovají, šestý představuje vztah k času a sedmý pak vztah k přírodě (Hodgetts, Luthans , 1997; Nový, Schroll-Machl a kol., 2001).

1. Universalismus a partikularismus (kulturní relativismus)

Universalismus – 1) orientace na obecné, právně zakotvené (celospolečenské) normy a pravidla jednání; 2) myšlenka, že určité ideje a praktiky můžou být aplikovány kdekoli, aniž by se musely měnit či upravovat.

Partikularismus – 1) důraz na přátelství a osobní vztahy; 2) způsob jakým budou jisté myšlenky a praktiky záleží na konkrétních okolnostech.

Mezi země s vysokým universalismem patří USA, Austrálie, Německo, Švédsko a Velká Británie. V těchto zemích je kladen větší důraz na formální pravidla než na přátelství, obchodní smlouvy jsou důsledně dodržovány a pravidla je možné používat bez rozdílu po celém světě.

Mezi země s větší mírou partikularismu patří Venezuela, Indonésie a Čína. V těchto zemích je kladen větší důraz na důvěru a dobré vztahy, smlouvy jsou často v průběhu času upravovány.

2. Individualismus versus kolektivismus (Individualism x Collectivism)

V pojetí individualismu a kolektivismu dle Trompenaarse se lidé v individualistických kulturách považují spíše za jednotlivce, zatímco v kolektivistických se vnímají jako součást větší skupiny. Individualistické kultury jsou charakteristické velkou osobní odpovědností jednotlivých pracovníků, lidé se spoléhají sami na sebe a rozhodnutí jsou uskutečňována okamžitě osobou zodpovědnou za toto rozhodnutí. Pro kolektivistické kultury je charakteristické rozhodování ve skupině (komise), lidé pracují ve skupinách a společně nesou také odpovědnost za takováto rozhodnutí. Příkladem individualistické kultury jsou USA, Mexiko, Argentina (pohled Trompenaarse a Hofstedeho na míru individualismu a kolektivismu v Argentině a Mexiku se liší. Zatímco podle Hofstedeho výzkumu jsou tyto země kolektivistické, podle Trompenaarse jsou individualistické), ale i Česká republika.

Typickými kolektivistickými kulturami jsou Thajsko, Japonsko, Francie.

3. Neutrální a emociální (Neutral x Affective)

Neutrální kultura je taková, kdy lidé nedávají znát své pocity a chovají se zdrženlivě. Emocionální kultura je charakteristická otevřeným vyjadřováním pocitů. Lidé v těchto kulturách se smějí, mluví nahlas a nadšeně se zdraví. Příkladem neutrální kultury je Japonsko a Velká Británie. Příkladem emocionální kultury je Mexiko, Nizozemí a Švýcarsko. Je důležité si uvědomit, ve které kultuře se člověk vyskytuje a chovat se podle toho. Manažeři z emocionálních zemí při jednání s lidmi z neutrální kultury by neměly považovat nedostatek nadšení a odstup této kultury za projev nudy a nezájmu. Lidé z neutrálních kultur by se zase

při komunikaci s lidmi z emocionálních kultur neměly snažit se těmto kulturám přizpůsobovat a snažit se jednat srdečně a vřele.

4. Specifická a difúzní (Specific x Diffuse)

Tato dimenze ukazuje, jaký odstup mají lidé v jednotlivých kulturách – zda dovolí ostatním lidem přístup k vlastní osoběči nikoliv. Pro specificky orientované kultury je charakteristické, že se lidé potkávají pouze v určitých oblastech života (například na pracovišti, ve sportovním klubu, ve škole), tito lidé se již nesetkávají jinde, v jiných oblastech života. Mezi země se specifickou kulturou patří Rakousko, Velká Británie a Spojené státy americké. V difúzních kulturách si člověk ostatní lidi, které zná již delší dobu tzv. „pustí k tělu“ tj. umožní mu přístup ke všem oblastem svého života. V difúzních kulturách se můžeme setkat se snahou poznat obchodního partnera i v rámci jiných aktivit než je obchodní jednání (například při sportovních aktivitách). Příkladem zemí s difúzní kulturou jsou Venezuela, Čína a Španělsko.

5. Dosažený status a připisovaný status (Achievment x Ascription)

Tato dimenze ukazuje jak člověk dosahuje svého společenského postavení, jaké aspekty jsou pro dosažení určitého postavení důležité v závislosti na tom, v jaké kultuře se člověk vyskytuje. V kultuře, ve které se považuje za hodnotný dosažený status, získává člověk společenské postavení na základě osobních výkonů, jichž dosáhl díky pracovnímu nasazení či tréninku (například pracovní nebo sportovní úspěchy). Mezi kultury, které uznávají jedince podle výkonu jsou Rakousko, Švýcarsko a Velká Británie. V kultuře, která si cení připisovaného statusu, získává člověk společenský status díky znakům, které nabyl při narození nebo společenskými okolnostmi (například pohlaví, věk, titul, příslušnost k sociální vrstvě). Mezi takovéto kultury patří Venezuela, Indonésie, Čína. Například osoba pracující pro společnost 40 let má v takovéto kultuře respekt díky svému věku a délce pracovního poměru u jediné firmy.

6. Orientace v čase (Time)

Další rozdíl, jímž se odlišují jednotlivé kultury je vnímání času. První možné rozdělení pohledu lidí na čas je – čas postupný (sequential) a čas souběžný (synchronus). V kulturách, kde převažuje postupný přístup k věcem – jako je například USA – se lidé v jednu chvíli zaměřují pouze na jedinou věc, dodržují přesně schůzky a striktně se drží plánu. V kulturách se souběžným přístupem k problémům – jako jsou Mexiko a Francie – je běžné dělat více aktivit najednou, časy schůzek dodržovat jen orientačně, často je měnit. Plány v těchto zemích podléhají momentální situaci.

Druhý způsob rozlišování kultur na základě postoje dle Trompenaarse jsou – kultury orientované na minulost – minulost je zde považována za nejdůležitější časovou formu.

Příklady takovýchto zemí jsou Venezuela, Indonésie, Španělsko. Při jednání v těchto zemích je důležité zdůrazňovat historii a tradici té dané kultury a domlouvat termíny budoucích schůzek, ale neurčovat přesné časové harmonogramy dokončení prací. V kulturách orientovaných na budoucnost je minulost považována za něco „přežitého“ a téměř bezvýznamného. Důležitá je v těchto kulturách především realizace budoucích cílů. Mezi takovéto země patří USA, Itálie a Německo. Při jednání s manažery těchto zemí je důležité zdůraznit a zaměřit se na příležitosti v budoucnosti a dohodnout se na konkrétních termínech postupu. V kulturách orientujících se na přítomnost nemá velký význam ani minulost, ani budoucnost. Důležitý je především současný okamžik.

7. Orientace na přírodu resp. okolí (Environment)

S ohledem na postoj k přírodě rozlišuje Trompenaars kultury, ve kterých se snaží lidé přírodu kontrolovat a kultury, v nichž se snaží lidé žít s přírodou v souladu. Pro kultury, které se snaží přírodu kontrolovat je typická snaha probádat přírodu a ovládnout ji pomocí technologií (USA). Pro kultury, které se snaží žít s přírodou v souladu je evidentní snaha člověka přizpůsobit se přírodě (asijské kultury).

Podle těchto orientací kultur Trompenaars vymezil pět typů různých skupin a kultur („clusters“) – země podle něj můžeme rozdělit do těchto skupin: angloskupina (USA, Velká Británie), asijská (Japonsko, Čína, Indonésie, Hong Kong, Singapur), latinskoamerická (Argentina, Mexiko, Venezuela, Brazílie), latinskoevropská (Francie, Belgie, Španělsko, Itálie) a germánská (Rakousko, Německo, Švýcarsko, Česká republika). (Hodgetts, R.M.;

Luthans, F; 1997)

Znalost těchto studií – rozdělení jednotlivých zemí dle určitých charakteristik zajisté může být pomůckou při jednání s lidmi (manažery) a při týmové spolupráci s lidmi z těchto zemí. Na druhou stranu je třeba vyvarovat se přílišnému „škatulkování“ a citlivě vnímat realitu, tak jak je a nezakládat jednání s těmito lidmi pouze na teoretických výsledcích výše zmíněných výzkumů. Avšak znalost kultur může pomoci k lepšímu pochopení spolupracovníků. A obráceně i nadnárodní společnosti, které stále více investují do rychle se rozvíjejících zemí jakou je i Česká republika, potřebují více informací o místních zaměstnancích a potřebují lépe pochopit jejich pracovní hodnoty a postoje, aby tak dosáhly efektivních výsledků.