2 Empirický výzkum
2.1 Metodická č ást
Předmětem této práce je v nejobecnější poloze spolupráce v mezinárodním pracovním týmu.
Cílem pak je nalezení odpovědí na následující otázky, které jsou zároveň pracovními hypotézami této práce, konkrétně tedy na to, zda:
1. Mezinárodní složení pracovního týmu působí na jeho členy jako motivační faktor.
2. Kulturní porozumění v mezinárodním pracovním týmu působí pozitivně na týmový úspěch.
3. Převaha neformálních vztahů v pracovním týmu působí pozitivně na týmový úspěch.
Na základě těchto odpovědí pak doporučit subjektům, kterých se to týká (více v kapitole
„doporučení pro úspěšné fungování mezinárodního týmu“) návrhy pro lepší fungování mezinárodní týmové práce.
Vzhledem k předmětu diplomové práce a cílům výzkumu byly stanoveny rovněž dílčí cíle této práce:
• Provést rozbor teoretických pramenů, které se dané problematiky týkají (viz teoretická část této práce) a získané poznatky použít jako základ pro praktický rozbor.
• Na základě teoretických poznatků provést empirické šetření.
• Provést analýzu, zhodnotit výsledky výzkumu a ověřit stanovené hypotézy.
• Na základě získaných výsledků a jejich analýzy navrhnout doporučení pro subjekty, jichž se problematika multikulturních týmů týká.
Objektem výzkumu, neboli základním souborem, byli současní zaměstnanci mezinárodních společností, resp. lidé pracující v multikulturních týmech.
2.1.2 Vlastní metodika
Sociálně psychologický výzkum
Součástí praktické části této práce bylo provedení sociálně psychologického empirického výzkumu. Tento výzkum svými metodami a technikami získává data v sociální realitě a zpracovává je k jejich využití pro teorii i praxi.
Sociálně psychologický výzkum pracuje se dvěma druhy dat: daty primárními a sekundárními.
Primární data jsou spojována právě se sociálně psychologickým výzkumem. Jsou získávána přímo z reálného světa. Příkladem metody sběru primárních dat je dotazování nebo pozorování lidí. Předností primárních dat je jejich přímá vazba na cíle výzkumu. Jejich nevýhodou může být nemožnost pokrýt celou zkoumanou problematiku, zvláště je-li složitá a rozsáhlá. Také finanční a zejména časová náročnost sběru primárních dat může být značná.
Sekundární data byla získána již dříve a pro účely výzkumu jsou znovu vyhledána. Nejčastěji používanými sekundárními daty jsou statistické údaje statistického úřadu nebo jiných institucí, výroční zprávy apod. Výhodou sekundárních dat je jejich spolehlivost. Nevýhodou je to, že často nepopisují přesně ty skutečnosti, které jsou pro výzkum relevantní. Pro potřeby této práce však zůstaneme u výzkumu primárního.
V dalším členění rozlišujeme sociálně psychologický výzkum kvantitativní a kvalitativní.
Kvantitativní výzkum se zaměřuje na rozsah výskytu sledovaných jevů, jejich frekvenci a intenzitu, měří tyto charakteristiky a jejich souvislosti.
Kvalitativní výzkum odhaluje neznámé skutečnosti o sociálních jevech, a to hlavně jejich existenci, strukturu, vlastnosti a faktory, které je ovlivňují (Surynek, Komárková, Kašparová, 1999).
Sociálně psychologický výzkum zahrnuje následující etapy:
Přípravná etapa
V této etapě se definují předmět a cíle výzkumu. Analyzuje se zkoumaný problém, formulují se hypotézy a předběžné závěry. Je třeba definovat cílovou skupinu, tedy objekt výzkumu neboli zkoumanou populaci. Ze zkoumané populace – základního souboru – se stanoví vzorek, který je reprezentativní, tzn. odpovídá svými charakteristikami základnímu souboru.
Na tomto vzorku se bude realizovat výzkum a reprezentativnost vzorku zaručí platnost výsledků výzkumu pro celý základní soubor. V přípravné etapě se také rozhoduje, které metody sociálního výzkumu budou použity.
Realizační etapa
Představuje vlastní aplikaci jednotlivých metod sociálně psychologického výzkumu. Jedná se o sběr dat v terénu, jejich záznam a uchování. Mezi čtyři nejčastější metody sociálně psychologického empirického výzkumu patří dotazování, pozorování, experiment a analýza věcných skutečností. V rámci těchto metod rozlišujeme konkrétní techniky, např. dotazování
výhody a nevýhody. V následujícím textu pak bude rozebrána metoda, jenž se nejvíce hodila potřebám této práce.
Vyhodnocovací etapa
Zahrnuje zpracování dat, jejich interpretaci a závěrečnou zprávu. Zpracování dat závisí na tom, zda jde o výzkum kvantitativní nebo kvalitativní. Kvalitativní výzkum je zpracován kvalitativní analýzou, kvantitativní výzkum je zpracován pomocí statistické analýzy.
Závěrečná zpráva obsahuje výsledky výzkumu a hlavně z nich vyplývající doporučení a návrhy řešení (Surynek, Komárková, Kašparová, 1999).
Písemné dotazování
Jako jednoznačně nejvýhodnější metodou pro potvrzení hypotéz této práce se ukázalo písemné dotazování. Ostatní metody jako např. osobní rozhovor by nebyly v konečném důsledku příliš vhodné, neboť by zde mohlo docházet k vzájemnému ovlivňování tazatele a dotazovaného, nemluvě o velké časové náročnosti takového výzkumu. Další techniky typu pozorování nejsou vzhledem k stanoveným cílům příliš na místě.
Písemné dotazování reprezentuje neosobní formu dotazování, kdy nosičem informace může být tištěný papír, ovšem s postupujícími technickými možnostmi se ukázala jako nejvýhodnější forma média elektronický dotazník vytvořený v programu MS Word.
Dále proto bude užíván výraz elektronické dotazování.
Technika písemného (elektronického) dotazování slouží k získávání primárních dat, jež jsou bezprostředním záznamem reality. Spočívá v tom, že respondent sám písemně, v případě elektronického dotazníku např. zaškrtáváním myší, odpovídá na otázky v dotazníku.
Výhody elektronického dotazování lze spatřovat v následujících skutečnostech:
• Dotazování je levnější.
• Tazatel neovlivňuje nežádoucím způsobem respondenta (tazatel nemusí být u písemného dotazování vůbec přítomen, neovlivní tedy respondenta např. tím, že by pozměnil význam otázky).
• Respondent si sám stanoví dobu, která mu vyhovuje pro zodpovězení otázek (většinou je stanovený určitý časový horizont – např. jeden týden – na vyplnění dotazníku a je už pak na samotném respondentovi, kdy v tomto čase odpoví na otázky).
• Další předností je rychlost při distribuování dotazníků (Surynek, Komárková, Kašparová, 1999).
Jako nevýhody se mohou jevit následující skutečnosti:
• Nižší návratnost než u osobního dotazování (pro respondenta je jednodušší dotazník nevyplnit bez udání důvodů, než kdyby musel odmítat přímo tazatele).
• Protože mají respondenti na zodpovězení otázek dostatek času, a mohou si rozmýšlet odpověď, není možné zachytit spontánní odpovědi (mnohdy tyto spontánní odpovědi vypovídají o dané skutečnosti mnohem víc, než skutečná odpověď respondenta).
• Bohužel není možná kontrola, kdo dotazník vyplnil, zda skutečný adresát nebo někdo jiný.
• Nejsou pod kontrolou podmínky, za kterých byl dotazník vyplňován (může se stát, že respondent bude vyplňovat dotazník ve velmi rušném prostředí, které může zmenšit jeho míru soustředění se na otázky – např. mezi přáteli; může se také projevit určitá spolupráce mezi respondenty v negativním slova smyslu, kdy se vzájemně radí, kterou odpověď zvolí (Surynek, Komárková, Kašparová, 1999)).
Písemné dotazování dělíme na adresné a neadresné. Pro neadresné dotazování se používá pojem anketa. Pro adresné písemné dotazování se používá pojem dotazník. V anketách záleží na ochotě respondenta, zda bude odpovídat či nikoli, získané výsledky jsou spíše orientační.
Adresné dotazování se pak snaží o to, aby výsledky byly reprezentativní, tzn. aby se zjištěné charakteristiky zkoumaného vzorku lidí daly zevšeobecnit, tedy vztáhnout na celý základní soubor, ze kterého byl reprezentativní vzorek vybrán (Surynek, Komárková, Kašparová, 1999).
U technik dotazování máme k dispozici řadu druhů otázek. Podle toho, zda otázka obsahuje alternativy odpovědí, rozlišujeme otázky uzavřené, otevřené a polootevřené. Uzavřené otázky mají předem stanoveny varianty odpovědí, jsou jednoduché pro respondenta a snadno se zpracovávají. Uzavřené otázky mají celou řadu poddruhů: alternativní otázky, selektivní, vzájemně se vylučující odpovědi, vzájemně se podmiňující odpovědi, škálové otázky apod.
Otevřené otázky nenabízejí žádnou variantu odpovědi, dávají respondentovi naprostou svobodu k vyjádření. Pro respondenta jsou tyto otázky velmi obtížné a velká variabilita odpovědí znesnadňuje jejich zpracování. Polootevřené otázky jsou spojením otevřených a uzavřených otázek, nabízejí několik variant odpovědí a pokud si z nich respondent nevybere, může doplnit svoji variantu odpovědi.
Otázky použité v tomto dotazníku byly uzavřené nebo polootevřené. Při jejich tvorbě bylo přihlíženo k tomu, že zaměstnanci nemají moc času na dlouhé vyplňování, proto zde byla snaha dotazník, resp. jeho vyplňování, co nejvíce zjednodušit.
Otázky jsou formulovány tak, aby odpovědi na ně byly dostačujícím zdrojem pro potvrzení či vyvrácení dané hypotézy.
Při sestavování dotazníku bylo nutné mít na paměti, že otázky musí být srozumitelné a pokud možno jednoduché, aby nebylo možné otázku pochopit více odlišnými způsoby; aby respondent vždy věděl, na co je tázán a aby tedy měl také možnost jednoznačně odpovědět.
Větší část otázek byla tedy formulována jako otázky uzavřené – tj. respondent musí zvolit některou z nabízených možností. U všech uzavřených otázek v dotazníku je nutné zvolit jen jednu variantu odpovědi. Uzavřené otázky byly koncipovány zejména jako škálové s pěti stupni odpovědi. Zařazeno je i několik polootevřených otázek, jež dávají možnost zvolit si z nabízených variant a ještě svou odpověď upřesnit, zdůvodnit či doplnit variantu, která není uvedena (to se týká jazykových znalostí).
Při dotazování se často využívají tzv. psychotaktické otázky. Je vhodné se např. na úvod dotazování zeptat na příjemné skutečnosti, kde není cílem dozvědět se odpověď (která se většinou ani nevyhodnocuje), ale uvolnit počáteční respondentovu nervozitu a usměrnit jeho pozornost na důležitá témata.
Otázky můžeme rozdělit podle jejich funkce v dotazníku na instrumentální a meritorní.
Meritorních otázek je většina, zjišťují informace k předmětu zkoumání, přinášejí výsledky, které se zpracovávají a vyhodnocují. Mezi instrumentální otázky patří úvodní otázky pro získání kontaktu s respondentem, otázky na zacvičení, na kterých se respondent učí techniku práce s obtížnějšími způsoby dotazování, otázky filtrační a větvící (např. při odpovědi A pokračujte otázkou č. 10, při odpovědí B otázkou č. 11), otázky analytické, zejména pak identifikační údaje, které slouží ke statistickému vyhodnocení výsledků (Surynek, Komárková, Kašparová, 1999).
2.1.3 Pracovní hypotézy
Součástí sociálně psychologického výzkumu je formulace hypotéz. Profesor Nový formuluje hypotézy jako domněnky, jednoduchá tvrzení, ve kterých používáme jednoznačně definovaných pojmů a v nichž formulujeme očekávaná zjištění výzkumu (Nový a kol. 1997, str. 65). Další autoři se zmiňují o hypotéze jako o vědeckém tvrzení, které vychází z vědecky ucelené koncepce (teorie) a obsahuje ať už explicitně nebo implicitně vyjádřené nové poznání
(Surynek, Komárková, Kašparová, 1999). V průběhu výzkumu dochází k ověřování stanovených hypotéz, tzn. k jejich potvrzení či vyvrácení.
V rámci této práce byly stanoveny následující hypotézy:
Hypotéza číslo 1: Mezinárodní složení pracovního týmu působí na jeho členy jako motivační faktor.
Tato hypotéza je založena na předpokladu, že lidé vstupují do mezinárodních firem nikoli pouze z finančních důvodů, ale zejména z důvodů očekávání, že se v takovémto prostředí naučí něčemu novému a že samotné působení v takovýchto mezinárodních firmách, resp.
multinacionálních týmech, představuje pozitivní hodnotu, neboť členství v nich a interakce s lidmi různého kulturního zázemí je samo o sobě velice inspirativní.
Hypotéza číslo 2: Kulturní porozumění v mezinárodním pracovním týmu působí pozitivně na týmový úspěch.
Neznalost kultury týmových spolupracovníků může naopak týmový úspěch zhatit. Zejména různá míra implicitního vyjadřování, resp. obecně celý proces komunikace, jsou oblastmi, kde může docházet k nepochopení. Na druhé straně právě znalost těchto prvků může velice podstatně ulehčit celkovou spolupráci a dovést tak tým ke kýženým výsledkům.
Hypotéze číslo 3: Převaha neformálních vztahů v pracovním týmu působí pozitivně na týmový úspěch.
V rámci této hypotézy se vychází z předpokladu, že přílišná formalita a striktní dodržování pravidel nemusí být vždy tou nejlepší cestou k dosažení úspěchu. Naopak v případě, kdy je atmosféra v pracovním týmu odlehčená nebo v něm dokonce můžeme nalézt vzájemné sympatie mezi jednotlivými členy, jsou výsledky týmu velmi pozitivní.