Hlavní práce4923_xcecm12.pdf, 609.9 kB Stáhnout

(1)

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta národohospodá ř ská

Hlavní specializace: Regionalistika a ve ř ejná správa

Personální ř ízení v neziskových organizacích v Č R

diplomová práce

Autor: Marcela Štefa ň áková

Vedoucí práce: PhDr. Jaroslava Kade ř ábková, CSc.

Rok: 2007

(2)

Prohlašuji na svou č est, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatn ě a s použitím uvedené literatury.

Marcela Štefa ň áková

V Praze, dne 6. 4. 2007

(3)

Poděkování

Ráda bych touto cestou poděkovala svému manželovi a své rodině za velkou podporu, bez které by tato práce nemohla vzniknout. Srdečné poděkování patří PhDr. Jaroslavě Kadeřábkové, CSc. za odborné konzultace a vedení mé diplomové práce a panu Karlovi Novákovi za odbornou recenzi této práce.

V Praze 06.04.2007 Marcela Štefaňáková

(4)

Anotace

Personální řízení je významnou a nedílnou součástí řízení a rozhodování v českých neziskových organizacích, na jehož základě se pak může organizace kvalitně a správně rozhodovat, a to nejen v oblasti řízení lidských zdrojů. A jelikož je pro neziskové organizace velice důležité plné rozvinutí všech organizačních funkcí, nemělo by se zapomínat také na jednu z těchto funkcí - na personální řízení, které určuje kvalitu lidských zdrojů, s nimiž následně nezisková organizace pracuje.

Cílem mé diplomové práce je seznámení s problematikou českých neziskových organizací (jejich vymezení a členění) a obecnou charakteristikou jejich personálního řízení, analýza základních oblastí personálního řízení v neziskových organizaci, s přihlédnutím k jejím specifikům a nejvýznamnějším odlišnostem personálního řízení v neziskových a ziskových organizacích, a dále prezentace vlastního návrhu personálního řízení v konkrétním oddělení konkrétní české neziskové organizace.

Pro dosažení cíle práce provedu analýzu problematiky neziskových organizací v České republice, jejich společenského významu, vymezení pojmu neziskových organizací a jejich typologického rozlišení.

Dalším krokem práce je rozbor a analýza jednotlivých oblastí personálního řízení v těchto neziskových organizacích, s vyzdvižení jejich specifik a rozdílů mezi personálním řízení v neziskových a ziskových organizací.

Na rozbor a analýzu navazuje seznámení s konkrétní českou neziskovou organizací a jejím oddělením, včetně analýzy jeho stávajícího personálního řízení. Následně detailní návrh personálního řízení v tomto konkrétním oddělení vybrané neziskové organizace.

Hlavním přínosem této diplomové práce je tedy analytický rozbor základních oblastí personálního řízení v neziskové organizaci, s důrazem kladeným na jejich specifika a

nejvýznamnější odlišnosti personálního řízení v neziskových a ziskových organizacích a vlastní návrh systému personálního řízení v daném oddělení české neziskové organizace.

(5)

Abstract

Human resources management is crucial and indivisible part of management in non–profit organizations in the Czech Republic, which form the basis of right management decisions and higher quality of service of non-profit organizations.

Like in profit organizations, in non-profit organizations it is very important to fully develop all organization functions and we can´t forget about one of these functions – human resources management, which determines the quality of human resources, which consequently the non-profit organizations are operating with.

Main objective of this dissertation is to introduce the broad subject of czech non-profit organizations (their determination and typology) and the general characteristics of their human resources management, to analyze basic segments of the human resources management of non-profit organizations with regard to its main specificity and the most important differences in human resources management between profit and non-profit organizations, and to present my own project of the human resources management in the particular department of the chosen non-profit organization.

To achieve this objective I first introduce the problem of non-profit organizations in the Czech Republic, their social importance and define the conception of non-profit organizations and their typology.

In terms of determination and description of non-profit organization I am performing a detailed analysis of particular segments of human resources management of these non-profit organizations, with targeting the main specificity and the most important differences in human resources management between profit and non-profit organizations.

Another step will be the apprising of specific Czech non-profit organization and its department, including the analysis of its existing human resources management.

Subsequently I design a detailed project of human resources management in this factual department.

So the main cotribution of this dissertation would be the analysis of the main segments of human resources management of non-profit organizations and the creation of detailed project of human resources management in the specific department of the non-profit organization.

(6)

Obsah

OBSAH... 1

ÚVOD... 3

1 PROBLEMATIKA NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ... 4

1.1 ANALÝZA DOSTUPNÉ LITERATURY... 4

1.2 VÝZNAM NEZISKOVÉHO SEKTORU... 6

1.3 DEFINICE NEZISKOVÉ ORGANIZACE... 6

1.3.1 Strukturálně-operacionální definice (nestátní NO) ... 7

1.3.2 Vymezení NO dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů... 8

1.3.3 Nevládní nezisková organizace, nezisková právnická osoba ... 10

1.3.4 Veřejně prospěšné organizace... 11

1.3.5 Systematizace neziskových organizací ... 12

1.3.6 Shrnutí ... 13

1.4 DRUHY NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ... 14

1.4.1 Typologie neziskových organizací dle autorů Friče a Goulliho... 15

1.4.2 Oborová klasifikace NO ... 17

1.4.3 Typologie neziskových organizací dle Rektoříka... 18

1.4.4 Typologie neziskových organizací podle Jasanského... 20

1.4.5 Členění veřejně prospěšných organizací... 21

1.4.6 Shrnutí ... 26

2 SPECIFIKA PERSONALISTIKY V NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍCH ... 27

2.1ANALÝZA DOSTUPNÉ LITERATURY... 28

2.2PERSONÁLNÍ ŘÍZENÍ VNEZISKOVÝCH ORGANIZACÍCH A JEJÍ SPECIFIKA... 29

2.2.1 Personální řízení... 29

2.2.2. Strategie personálního řízení... 30

2.2.3 Lidské zdroje... 31

2.3Z^ÍSKÁVÁNÍ,^VÝB^Ě^{R A P}^ŘIJÍMÁNÍ PRACOVNÍKŮ... 33

2.3.1 Získávání a výběr pracovníků... 35

2.3.2 Přijetí a orientace pracovníka ... 38

2.4KONTROLA, HODNOCENÍ A ODMĚŇOVÁNÍ PRACOVNÍKŮ... 39

2.4.1 Kontrola... 39

2.4.2 Hodnocení... 39

2.4.3 Odměňování... 41

2.5M^OTIVACE, VZDĚLÁVÁNÍ A ROZVOJ PRACOVNÍKŮ... 43

2.5.1 Motivace pracovníků... 43

2.5.2 Vzdělávání a rozvoj pracovníků... 47

2.6R^OZMÍS^Ť^OVÁNÍ, KARIÉRNÍ ROZVOJ A PÉČE O PRACOVNÍKY... 51

(7)

2.6.1 Rozmísťování pracovníků... 51

2.6.2 Kariérní rozvoj pracovníka v neziskové organizaci... 55

2.6.3 Péče o zaměstnance ... 57

3 SROVNÁNÍ PERSONÁLNÍHO ŘÍZENÍ PRACOVNÍKŮ V ZISKOVÝCH A NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍCH ... 57

3.1 Získávání, výběr a přijímání pracovníků... 58

3.2 Odměňování pracovníků... 59

3.3 Motivace, vzdělávání a rozvoj pracovníků... 60

4 PŘÍPADOVÁ STUDIE – ANALÝZA PERSONALISTIKY V NEZISKOVÉ ORGANIZACI... 61

4.1NEZISKOVÁ ORGANIZACE ABC... 61

4.2ORGANIZAČNÍ STRUKTURA ORGANIZACE... 62

4.3SOUČASNÝ STAV PERSONÁLNÍHO ŘÍZENÍ VODDĚLENÍ Č.1 NEZISKOVÉ ORGANIZACE ABC ... 63

4.3.1 Organizační struktura oddělení č. 1 ... 63

4.3.2 Získávání, výběr a přijímání pracovníků... 64

4.3.3 Kontrola, hodnocení a odměňování pracovníků... 66

4.3.4 Motivace a vzdělávání pracovníků... 67

4.3.5 Rozmísťování pracovníků v rámci oddělení č.1 ... 68

4.3.6 Péče o zaměstnance ... 69

4.4ZHODNOCENÍ SITUACE VODDĚLENÍ Č.1 ... 69

5 APLIKACE PERSONÁLNÍHO ŘÍZENÍ V NEZISKOVÉ ORGANIZACI ... 70

5.1POZICE PERSONALISTY... 70

5.2ROZMÍSŤOVÁNÍ PRACOVNÍKŮ A JEJICH KARIÉRNÍ ROZVOJ... 72

5.2.1 Rozmísťování pracovníků... 72

5.2.2 Kariérní rozvoj ... 73

5.3ZÍSKÁVÁNÍ, VÝBĚR A PŘIJÍMÁNÍ PRACOVNÍKŮ... 74

5.4KONTROLA, HODNOCENÍ A ODMĚŇOVÁNÍ PRACOVNÍKŮ... 77

5.4.1 Kontrola pracovníků... 77

5.4.2 Hodnocení... 77

5.4.3 Odměňování... 77

5.5M^OTIVACE, VZDĚLÁVÁNÍ A ROZVOJ PRACOVNÍKŮ... 79

5.5.1 Motivace ... 79

5.5.2 Vzdělávání a rozvoj ... 79

5.6PÉČE O ZAMĚSTNANCE... 80

ZÁVĚR... 81

PŘEHLED ZKRATEK ... 84

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 85

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ... 87

(8)

Úvod

Veřejně i vzájemně prospěšná činnost neziskových organizací výrazným způsobem ovlivňuje národní hospodářství České republiky. Neziskové organizace přitom z finanční důvodů často nemohou plně rozvinout všechny organizační funkce, přičemž specifické postavení mezi nimi patří personálnímu řízení, které určuje kvalitu lidských zdrojů, s nimiž následně nezisková organizace pracuje.

V rámci své diplomové práci se věnuji právě problematice personálního řízení v neziskových organizacích, neboť se dle mého názoru jedná o významnou a mnohdy podceňovanou oblast činností v českých neziskových organizacích, na jejímž základě se pak může organizace kvalitně a správně rozhodovat, a to nejen v oblasti řízení lidských zdrojů. Tato oblast u nás nebyla dodnes uceleně zpracována, a tak bych svou prací ráda přispěla k jejímu hlubšímu poznání a dalšímu rozvoji této sféry, jak z hlediska teoretického, tak z hlediska praktického využití poznatků této práce.

Cílem práce je seznámení s problematikou českých neziskových organizací (jejich vymezení a členění), obecná charakteristika jejich personálního řízení a analýza základních oblastí

personálního řízení v neziskových organizaci, s přihlédnutím k jejím specifikům a

nejvýznamnějším odlišnostem personálního řízení v neziskových a ziskových organizacích, a také vytvoření vlastního návrhu personálního řízení konkrétním oddělení vybrané české neziskové organizace. Tento návrh by měl přispět zejména k vyřešení aktuální situace v konkrétním oddělení vybrané neziskové organizace v oblasti personálního řízení a potvrdit důležitost zavedení zejména těchto inovačních změn, a to profesionalizaci přístupu

k získávání a výběru pracovníků, potřebu metodického zpracování systému vzdělávání a rozvoje pracovníků a zřízení pracovní pozice personalisty tohoto oddělení.

V úvodu práce se zaměřím na definování pojmu neziskových organizací a s tím souvisí také vymezení typu neziskových organizací, jimiž se zabývám v dalších kapitolách práce

věnovaných personálnímu řízení. Výzkumná práce následně pokračuje podrobnou analýzou základních oblastí personálního řízení ve zvoleném druhu neziskových organizací, vymezením jejich specifik a rovněž vyzdvihnutím nejvýznamnějších rozdílů mezi personálním řízením v neziskových a ziskových organizacích. V další části představím konkrétní českou neziskovou organizaci z hlediska její organizační struktury i současného stavu personální řízení v jednom z jejích oddělení. Na základě těchto zpracovaných částí diplomové práce vytvořím návrh řešení personálního řízení v tomto konkrétním oddělení neziskové organizace.

(9)

V jednotlivých etapách zpracovávání výzkumné práce byla použita zejména metoda popisná, analýza problematiky neziskových organizací a personálního řízení, dále také interview s pracovníkem daného oddělení neziskové organizace, a rovněž i syntéza dostupné literatury a návrh personálního řízení v konkrétním oddělení organizace.

Vzhledem ke složitosti a úrovni aktuálního zpracování problematiky personálního řízení v neziskových organizacích věřím, že důsledným zpracováním tématu v mé diplomové práci obohatím tuto sféru o mnoho zajímavých a cenných teoretických poznatků i praktických doporučení.

1 Problematika neziskových organizací

V rámci této první kapitoly své diplomové práce se zabývám problematikou neziskových organizací jako celku, jejich významem v rámci národního hospodářství České republiky, dále se zde věnuji jejich vymezení a definování, a rovněž také jejich typovému rozlišení.

Tato kapitola podkládá základ pro další části práce, zabývající se problematikou personálního řízení v neziskových organizacích, neboť na jejím základě určuji přesné vymezení a typ neziskových organizací, kterým se dále věnuji.

1.1 Analýza dostupné literatury

V rámci této kapitoly uvedu analýzu jednotlivých prací českých i světových autorů, z nichž jsou čerpány poznatky v rámci této části práce (1. Problematika neziskových organizací a jejich personálního zázemí).

Vzhledem k tomu, že počet dostupných publikací s orientací na neziskové organizace je značný, uvádím zde pouze výběr hlavních teoretických prací, reprezentujících rozdílné pohledy na problematiku neziskového sektoru. Mezi práce, které výrazně ovlivnili vnímání neziskových organizací zařazuji :

• Neziskový sektor v ekonomice a společnosti od Rostislava Dubna ¹

• Neziskový sektor v České republiceod autorů Pavla Friče a Rochdi Goulli ²

1DUBEN, R. : Neziskový sektor v ekonomice a společnosti, CODEX BOHEMIA, Praha 1996

2 FRIČ, P., ROCHDI, G. : Neziskový sektor v ČR, Eurolex Bohemia, Praha 2001

(10)

• Obecně prospěšné organizace (Nástin právních, organizačních a ekonomických otázek) publikovaná kolektivem autorů ³

• Organizace neziskového sektoru (Základy ekonomiky, teorie a řízení) od Jaroslava Rektoříka a kol. ⁴

• Neziskové organizace - vznik, účetnictví, daně od Růženy Růžičkové⁵

Prvním z autorů, Rostislav Duben, se ve své knize zabývá problematikou postavení

neziskového sektoru a neziskových organizací v rámci ekonomického systému státu, jejich řízení a blíže se věnuje marketingové strategii organizace.

Pavol Frič a Rochdi Goulli ve svém spisu, který je výsledkem mezinárodního srovnávacího projektu Johns Hopkins University, pojímají problematiku neziskových organizací z hlediska jejich historického vývoje v ČR, právních základů jejich existence a politických a ekonomický aspektů fungování neziskových organizací v hospodářském systému republiky.

Třetí publikace - Obecně prospěšné organizace (Nástin právních, organizačních a

ekonomických otázek) - přináší pohled na neziskový sektor z hlediska právních podmínek fungování obecně prospěšných organizací, jako jsou pravidla pro jejich založení, zrušení a zánik, dále z hlediska postavení jednotlivých oddělení organizace, s důrazem kladeným na marketing a orgány vrcholového řízení a z hlediska hospodářských aktivit a ekonomické výkonnosti organizace.

Jaroslav Rektořík se spolu s kolektivem dalších odborníků ve svém díle orientuje především na oblast teoretického a typologického vymezení neziskových organizací, na sféru jejich organizačního zázemí, na jejich ekonomickou strategii, včetně využití jednotlivých nástrojů řízení (plánování, inovace, investice, …) a na problematiku účetnictví a výkaznictví.

Poslední z uváděných autorů, Růžena Růžičková, přináší ve své publikaci aktuální pohled do problematiky neziskových organizací v České republice, a to prostřednictvím analýzy

soudobých právních předpisů, upravujících především oblast podmínek vzniku neziskových

3 JASANSKÝ, J. a kol. : Obecně prospěšné organizace (Nástin právních, organizačních a ekonomických otázek), MONTANEX, a.s., Praha 1997

4 REKTOŘÍK, J. a kol. : Organizace neziskového sektoru (Základy ekonomiky, teorie a řízení), Ekopress, Praha 2001

5 RŮŽIČKOVÁ, R.: Neziskové organizace – vznik, účetnictví, daně, ANAG, Olomouc 2005

(11)

organizací, jejich účetnictví a vlastnické vztahy k majetku, a v neposlední řadě také daňovou problematiku neziskových organizací v ČR.

1.2 Význam neziskového sektoru

Neziskové organizace jsou součástí tzv. „neziskového sektoru“, někdy také označovaného jako „třetí sektor“, čím se zdůrazňuje, že se jedná o sektor působící mezi státem a trhem.

V mnohých případech se setkáváme rovněž s termínem „dobrovolnický sektor“, vyzdvihujícím specifickou roli dobrovolné činnosti v této oblasti, dále také s pojmem „nezávislý sektor“ – zdůrazňujícím fungování organizací nezávisle na vládě – či v poslední době oblíbeným názvem „občanský sektor“, kterým se naznačuje propojenost neziskových organizací s občanskou společností. ⁶

Potřeba neziskového sektoru, a tudíž i neziskových organizací, vyrůstá z omezení trhu a státu, mezi která nejčastěji patří ta, jež vyplývají z poruch v toku informací mezi výrobcem a spotřebitelem či jsou spojena s poskytováním veřejných statků. ⁷

Neziskové organizace pak bývají podle řady ekonomů schopny v určitých oblastech

národního hospodářství uspokojit poptávku po těchto veřejných statcích daleko efektivněji než podniky a organizace soukromého charakteru. ⁸

Můžeme tedy všeobecně říci, že neziskové organizace jsou důležitou a nenahraditelnou součástí národního hospodářství České republiky, jelikož pomocí nich dochází k distribuci a poskytování takových služeb a statků, které by ve výlučné přítomnosti soukromého sektoru a omezené iniciativě státu nebylo možné poskytnout.

1.3 Definice neziskové organizace

Cílem této kapitoly je vymezení pojmu neziskové organizace z pohledu soudobých autorů, rozbor vybraných definic a vytyčení adekvátní definice neziskové organizace směrodatné pro následující části této diplomové práce.

6čerpáno z : FRIČ, P., ROCHDI, G. : Neziskový sektor v ČR, Eurolex Bohemia, Praha 2001

7JASANSKÝ, J. a kol. : Obecně prospěšné organizace (Nástin právních, organizačních a ekonomických otázek), MONTANEX, a.s., Praha 1997, str. 6

8DUBEN, R. : Neziskový sektor v ekonomice a společnosti, CODEX BOHEMIA, Praha 1996, str. 17

(12)

V denní praxi se setkáváme s nejrůznějšími způsoby pojetí neziskových organizací, především z hlediska definování tohoto pojmu. Jelikož v současné době není definice neziskové

organizace v České republice jednoznačně dána platným právním předpisem, mohou se jednotlivé interpretace tohoto termínu různit.

Jako vodítko však může posloužit široká škála definicí užívaných v teoretických pracích českých i zahraničních autorů, zabývajících se problematikou neziskových organizací. Proto v následujícím textu uvedu několik nejznámějších a nejužívanějších definicí neziskových organizací, a to dle pojetí Lestera M. Salomona a H. K. Anheiera,⁹ dále všeobecné vymezení neziskových organizací podle ustanovení zákona č.586/1992 Sb., o daních z příjmů ¹⁰, rovněž definice od českého autora Dubna ¹¹, D. R. Younga¹² a Jaroslava Rektoříka ¹³ .

1.3.1 Strukturálně-operacionální definice (nestátní NO)

Strukturálně-operacionální definice, jenž je dílem Lestera M. Salomona a H.K. Anheiera, se pokouší vyřešit definování především veřejného sektoru jako takového.

Avšak definici neziskové organizace můžeme z definice neziskového sektoru odvodit, neboť tato označuje neziskový sektor jako „sektor, který se skládá z organizací, jež jsou

charakterizovány pěti společnými rysy“ ¹⁴:

• Nerozdělují zisk

• Jde o organizace

• Mají soukromou povahu

• Jsou samosprávné, autonomní

• Jsou dobrovolné

První, všeobecně známý společný rys NO představuje nerozdělování zisku. Dochází zde k přerozdělení finančních prostředků neziskovým způsobem, a to tak, že se eventuální zisk nerozděluje mezi vlastníky nebo vedení organizace, nýbrž je navrácen zpět do aktivit NO,

9 uvedena v : FRIČ, P., ROCHDI, G. : Neziskový sektor v ČR, Eurolex Bohemia, Praha 2001

10RŮŽIČKOVÁ, R.: Neziskové organizace – vznik, účetnictví, daně, ANAG, Olomouc 2005

12uvedená v : DUBEN, R. : Neziskový sektor v ekonomice a společnosti, CODEX BOHEMIA, Praha 1996

13REKTOŘÍK, J. a kol. : Organizace neziskového sektoru (Základy ekonomiky, teorie a řízení), Ekopress, Praha, 2001

14 FRIČ, P., ROCHDI, G. : Neziskový sektor v ČR, Eurolex Bohemia, Praha 2001, str. 11

(13)

naplňujících její stanovené cíle a záměry. V tomto smyslu tedy organizace primárně neslouží k dosahování zisku, čímž se výrazně odlišují od společností operujících v sektoru

soukromém. ¹⁵

Dále se jedná o organizace, tzn. skupiny, které jsou do určité míry institucionalizovány.¹⁶ Což tedy znamená, že v zemích, kde NO jasně vymezuje legislativa, je institucionalizace vyjádřena např. jasně formulovanou zakládací smlouvou či zřizovací listinou. V některých případech je institucionální podoba vyjádřena rovněž např. organizační strukturou

společnosti, náplní její činnosti, apod.

Dalším charakteristickým rysem NO je jejich soukromá povaha.¹⁷NO bývají tedy

institucionálně oddělené od vlády, neboť nebyly zřízeny obcí, krajem či některou ze složek státu. V opačném případě by se totiž jednalo o organizační složky a příspěvkové organizace obce či kraje.¹⁸ Existuje zde však určitá míra spolupráce s veřejnou správou - např. uzavírání smluvních vztahů s veřejnou správnou, získávání grantů a dotací - tedy veřejných financí, které často tvoří podstatnou část rozpočtů těchto soukromých neziskových organizací.

Neziskové organizace jsou samosprávné, autonomní.¹⁹ Mají tedy stanoveny vlastní interní pravidla řízení a kontrolní mechanismy, díky nimž jsou schopny řídit svou činnost bez toho, aby byly ovládány zvenčí. ²⁰

Poslední významnou charakteristikou neziskových organizací je dobrovolnost. ²¹To znamená, že NO zahrnují určitý významný dobrovolný element, jako například dobrovolnou práci pro organizaci či dobrovolné příspěvky, přičemž k naplnění tohoto charakteristického rysu postačuje i jediný dobrovolný prvek v rámci celé organizace.

1.3.2 Vymezení NO dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „Zákon DzP“) je jedním z mála platných českých právních předpisů, který se v určité míře o neziskových organizacích zmiňuje,

přičemž se také zabývá vymezením NO vzhledem k jejich daňové povinnosti. Definice NO zde není uvedena výslovně, avšak je zde poskytnut alespoň jejich výčet.

15FRIČ, P., ROCHDI, G. : Neziskový sektor v ČR, Eurolex Bohemia, Praha 2001, str. 12

18čerpáno z : FRIČ, P., ROCHDI, G. : Neziskový sektor v ČR, Eurolex Bohemia, Praha 2001

19FRIČ, P., ROCHDI, G. : Neziskový sektor v ČR, Eurolex Bohemia, Praha 2001 , str. 12

(14)

Neziskovými organizacemi jsou tedy dle Zákona DzP vždy pouze právnické osoby, zakládané dle různých právních předpisů, a je u nich kladen větší důraz na důležitost výsledků hlavního poslání, přičemž výše příjmů z něj stojí obvykle až na druhém místě. ²²

Za neziskové organizace zákon považuje občanská sdružení včetně odborových organizací, zájmová sdružení právnických osob s právní subjektivitou, obecně prospěšné organizace (ty fungují především v oblasti sociální, ve zdravotnictví, školství a kultuře), nadační fondy a nadace, jejichž činnost je zaměřena zejména na rozvoj duchovních hodnot, ochranu lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, na ochranu přírodního prostředí, kulturních památek a tradic, apod.²³

Dále pak politické strany a politická hnutí, registrované církve a náboženské společnosti, veřejné vysoké školy, školské právnické osoby, obecní úřady, vyšší územní samosprávné celky, příspěvkové organizace, organizační složky státu - kterými jsou zejména Nejvyšší kontrolní úřad, Akademie věd České republiky, Kancelář prezidenta republiky, atd.²⁴

Rovněž sem patří státní fondy, jako jsou Státní fond životního prostředí, Státní fond kultury, Státní fond dopravní infrastruktury či Pozemkový fond ČR, a také subjekty, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, a jimiž mohou být např. obec, Komora daňových poradců, Česká lékařská komora, Česká televize a rozhlas, Notářská komora ČR, Česká advokátní komora a další.²⁵

Zákon DzP rovněž zavádí nový pojem, tzv. „nevýdělečné organizace“ ²⁶, představující subjekty s hlavním předmětem činnosti jiným než je podnikání, přičemž zbývající část neziskového sektoru představují tzv. „organizace veřejného sektoru“ ²⁷, kam zařazuje organizační složky státu, územní samosprávné celky a příspěvkové organizace, a to bez ohledu na jejich zřizovatele. Zákon DzP se však u obou skupin shoduje v účelu, za kterým nebyly zřízeny – tedy za účelem podnikání.

22RŮŽIČKOVÁ, R.: Neziskové organizace – vznik, účetnictví, daně, ANAG, Olomouc 2005, str. 6

24RŮŽIČKOVÁ, R.: Neziskové organizace – vznik, účetnictví, daně, ANAG, Olomouc 2005, str. 49 - 50

25 RŮŽIČKOVÁ, R.: Neziskové organizace – vznik, účetnictví, daně, ANAG, Olomouc 2005, str. 50 - 51

26 RŮŽIČKOVÁ, R.: Neziskové organizace – vznik, účetnictví, daně, ANAG, Olomouc 2005, str. 6

(15)

1.3.3 Nevládní nezisková organizace, nezisková právnická osoba

Další možné pojetí neziskových organizací představuje definice nevládní neziskové organizace a neziskové právnické osoby uvedené v publikaci českého autora Dubna. ²⁸ Tyto definice se mírně liší od ostatních, výše uvedených pojetí, jelikož nevysvětlují pojem „nezisková

organizace“, nýbrž používají odlišných názvů.

V prvním případě se jedná o termín „nevládní nezisková organizace“. Tady autor upozorňuje na ne příliš vhodné použití pojmu „nevládní“, který byl přeložen z anglického výrazu non- governmental. ²⁹

Výraz government totiž představuje v českém překladu nejen pojem "vláda", ale také "státní správa", "státní forma" a další. Proto by se čistě z hlediska přesnosti překladu výrazu non- governmental mělo užívat pojmu „nestátní“ namísto „nevládní“.

Jelikož však dle autora přesnost pojmu „nestátní“ mizí, jakmile má zahrnovat informaci vyjadřující, zda jde o instituce výdělečné či nevýdělečné,³⁰ používá ve své publikaci pojmu

„nevládní neziskové organizace“.

Nevládní neziskovou organizaci představuje taková organizace, jejíž založení (nikoliv však vznik), hlavní zaměření její činnosti, její orgány, její řízení a její zánik nejsou bezprostředně vázány na rozhodnutí příslušného státního orgánu a nevládní nezisková organizace mu tedy není instančně podřízena.³¹ Samozřejmou podmínkou pro zařazení mezi nevládní neziskové organizace je také účel organizace, kterým není dosahování zisku.

V druhém případě se jedná o „neziskovou právnickou osobu“, která je organizací, jejíž hlavní činností není dosahování zisku, ale zajišťování obecně prospěšných aktivit, zpravidla tehdy, když tyto aktivity nelze zajistit jiným způsobem.³²Především se jedná o humanitární, zdravotní, sociální, vzdělávací a jiné oblasti života společnosti. Důležitý je zde také význam případného zisku, který není rozdělován ve prospěch vedení firmy, ale naopak na veřejné programy či osobám mimo organizaci.³³

28 DUBEN, R. : Neziskový sektor v ekonomice a společnosti, CODEX BOHEMIA, Praha 1996

30 DUBEN, R. : Neziskový sektor v ekonomice a společnosti, CODEX BOHEMIA, Praha 1996, str. 110

31 DUBEN, R. : Neziskový sektor v ekonomice a společnosti, CODEX BOHEMIA, Praha 1996, str. 116

33čerpáno z: DUBEN, R. : Neziskový sektor v ekonomice a společnosti, CODEX BOHEMIA, Praha 1996

(16)

Dochází zde tedy k odlišení dvou typů organizací fungujících v rámci neziskového sektoru, a to na základě nevázanosti organizace na státní správu a její orgány, charakteristické pro nestátní neziskové organizace, a u neziskových právnických osob zase na základě hlavní činnosti organizace, jíž není dosahování zisku.

1.3.4 Veřejně prospěšné organizace

Definice D. R. Younga, uvedená v Dubnově ³⁴publikaci, vychází z podstaty třetího sektoru národního hospodářství, který můžeme označit rovněž jako sektor neziskových, veřejně prospěšných organizací.³⁵

Organizaci tedy můžeme chápat jako veřejně prospěšnou tehdy, když jí příslušné právní normy neumožňují fungovat v ekonomických procesech s běžnou úrovní tvorby zisku jako základním cílem organizace.³⁶

Při definování neziskových organizacích Young zřejmě vychází z neziskové podstaty veřejně prospěšných organizací, což se odráží v několika skutečnostech.³⁷

Zaprvé nezisková organizace může vytvářet určitý zisk, ovšem může jej použít pouze

v souladu se svým základním posláním. Rovněž není tento typ instituce akciovou společností nebo jí podobnou organizací, a proto její vlastníci nedostávají ani dividendy ani jiné podíly z vytvořeného zisku.³⁸

Přestože zde autor užívá odlišného termínu „veřejně prospěšné organizace“ namísto pojmu

„neziskové organizace“, můžeme z hlediska významu jeho definice usoudit, že oba pojmy jsou ve své podstatě pro účely této definice a rovněž také pro účely dále uvedené Dubnovy typologie ³⁹zaměnitelné.

38čerpáno z :DUBEN, R. : Neziskový sektor v ekonomice a společnosti, CODEX BOHEMIA, Praha 1996

(17)

1.3.5 Systematizace neziskových organizací

Definice neziskové organizace podle Jaroslava Rektoříkavychází z jejich systematizace podle určitých třídících znaků: ⁴⁰

• Zakladatel

• Globální charakter poslání

• Právně organizační norma

• Způsob financování

Zakladatel NO může být státní správa – pak se jedná o veřejnoprávní organizace, soukromá fyzická či právnická osoba, kdy se jedná o soukromoprávní organizace, anebo organizace vzniklé jako veřejnoprávní instituce (veřejnou službu mají dánu ze zákona). ⁴¹

Dalším kritériem je globální charakter poslání, který určuje zda se jedná o neziskovou organizaci veřejně prospěšnou či vzájemně prospěšnou. ⁴²

Třetím třídícím znakem neziskových organizací je kritérium právně organizační normy, jenž je dána jednotlivými zvláštními zákony, jako je zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, zákon č. 513/91 Sb., obchodní zákoník, aj., a poslední kritérium představuje financování, které rozlišuje organizace financované čistě z veřejných rozpočtů, z výsledků vlastní činnosti, financované z veřejných rozpočtů pouze z části či financované z různých zdrojů. ⁴³

Na základě těchto kritérií poté autor sestavil následující charakteristiku neziskových

organizací, které jsou definovány znaky společnými pro všechny typy neziskových organizací a znaky společnými jen pro soukromé neziskové organizace. ⁴⁴

Podle znaků společných pro všechny typy neziskových organizací, se jedná o organizace, které jsou právnickými osobami, nejsou založeny za účelem podnikání či za účelem

40REKTOŘÍK, J. a kol. : Organizace neziskového sektoru (Základy ekonomiky, teorie a řízení), Ekopress, Praha 2001

41REKTOŘÍK, J. a kol. : Organizace neziskového sektoru (Základy ekonomiky, teorie a řízení), Ekopress, Praha 2001, str. 40

(18)

produkce zisku. Jsou to organizace uspokojující konkrétní potřeby občanů a komunit a mohou být financovány rovněž z veřejných rozpočtů. ⁴⁵

Znaky společné jen pro soukromé neziskové organizace definují tyto neziskové organizace navíc jako instituce, které mají ze zákona povolenu svoji autonomii ve vztahu k vnějšímu okolí, kde členství v nich je realizováno výhradně na typu

dobrovolnosti (výjimkou jsou některé profesní komory) a které vytváří většinou neformální struktury sympatizantů (vždy však v rámci legislativy). ⁴⁶

Je tedy zřejmé, že autor výše uvedené definice nejprve vychází z typologie jednotlivých neziskových organizací, a až následně na základě zjištěných poznatků sestavuje jejich definici.

1.3.6 Shrnutí

Přestože je zřejmé, že všech pět výše uvedených vymezení pojímá problematiku definování neziskových organizací mírně odlišnými způsoby, můžeme však mezi nimi nalézt některé společné charakteristické rysy neziskových organizací.

Např. vymezení neziskové organizace podle Zákona DzP určuje NO jako právnickou osobu, přičemž je tato charakteristika určující rovněž pro definici neziskových právnických osob Dubnem či neziskových organizací Rektoříkem .

Podobnou shodu hlavních rysů NO pozorujeme i mezi vymezením NO autory Salomonem, Anheierem, u Dubnovy definice nestátní neziskové organizace a vymezení soukromých neziskových organizací Rektoříkem, a to v případě nevázanosti na státní orgány, kdy organizace fungují bez zásahů státu, neboli jsou institucionálně odděleny od státních orgánů.

Můžeme si rovněž všimnout shodného charakterizování neziskových organizací v Zákoně DzP a v díle Jaroslava Rektoříka, kdy je pro neziskové organizace typické, že jsou zakládány za jiným účelem, než je podnikání, či porovnáme-li definice NO autorů Friče a Rektoříka, zjistíme, že v obou případech je jako typický znak neziskových organizací uveden prvek dobrovolnosti. V případě prvém se jedná o jakýkoliv element dobrovolnosti, jako např.

(19)

dobrovolné příspěvky, dobrovolná práce, v případě druhém se jedná o dobrovolné členství v organizaci.

Avšak společným jmenovatelem všech 5 definic bez rozdílů je činnost, resp. účel organizace, kterým není dosahování zisku. Všechny definice jednotně uvádějí, že dosahování zisku není primárním cílem činnosti neziskových organizací a pokud taková organizace

eventuálního zisku dosáhne, nerozděluje jej mezi vlastníky či vedení organizace, ale naopak využívá jej pro aktivity zajišťující splnění mise neziskové organizace.

Shrneme-li tedy poznatky všech pěti pojetí, potom můžeme za neziskovou organizaci považovat vždy takovou organizaci, jejíž primárním cílem není dosahování zisku. Dále se může jednat o právnickou osobou, samosprávnou a soukromou organizaci fungující bez zásahů státu či jiného externího vlivu, o organizaci, jejíž činnost je odlišná od podnikání a o instituci, v níž se vyskytuje určitý prvek dobrovolnosti.

Při zpracování problematiky neziskových organizací v dalších kapitolách této diplomové práce se přikláním k výše uvedenému pojetí neziskových organizací prostřednictvím jejich

systematizace dle Jaroslava Rektoříka, jelikož z mého hlediska vymezuje neziskové organizace jako obecný pojem nejvystižnějším způsobem, přičemž zároveň rozlišuje neziskové organizace soukromé a jiného typu (veřejné, veřejnoprávní instituce).

To znamená, že pro účely této diplomové práce budeme neziskové organizace považovat za:

Právnické osoby, založené za účelem jiným, než je podnikání a produkce zisku, které uspokojují konkrétní potřeby občanů a komunit a mohou být financovány z veřejných rozpočtů.

1.4 Druhy neziskových organizací

Tak jako v současné době neexistuje jednotné pojetí definice neziskových organizací, tak je zde mnoho způsobů členění neziskových organizací dle jednotlivých hledisek, avšak žádný z nich nepřináší ucelený přehled jejich typů. Abychom si tedy mohli vytvořit základní přehled o jednotlivých druzích neziskových organizací, uvedu v rámci této kapitoly nejznámější koncepce typologií neziskových organizací, a to základní typologii a oborovou klasifikaci neziskových organizací dle autorů Friče a Goulliho ⁴⁷, rozlišení neziskových organizací

47FRIČ, P., ROCHDI, G. : Neziskový sektor v ČR, Eurolex Bohemia, Praha 2001

(20)

dle Rektoříka ⁴⁸, typologii NO Jaroslava Jasanského⁴⁹ a dále kriteriální rozdělení veřejně prospěšných organizací podle Dubna ⁵⁰.

1.4.1 Typologie neziskových organizací dle autorů Friče a Goulliho

Tato typologie neziskových organizací ⁵¹vychází ze dvou způsobů jejich vnitřního členění.

První členění neziskových organizací se odvíjí od rozsahu, do jakého naplňují kritérium veřejného prospěchu, neboli do jaké míry slouží nezisková organizace účelům, které často přesahují soukromý prospěch svých členů. ⁵² Zde rozeznáváme organizace vzájemně prospěšné a organizace veřejně prospěšné ⁵³, kdy vzájemně prospěšné organizace slouží primárně zájmům svých členů, veřejný prospěch zde není jejich hlavním cílem, a jsou

vytvářeny na základě společných zájmů, koníčků či podobného sociálního postavení svých členů. ⁵⁴

Naopak organizace veřejně prospěšné považují za svůj primární cíl poskytování veřejně prospěšných služeb, přičemž se snaží být přístupné široké veřejnosti a všem, kteří danou službu potřebují. ⁵⁵

Druhým členěním neziskových organizací v rámci této základní typologie je rozlišení organizací servisních a advokačních, a to podle typu převládající činnosti dané organizace. ⁵⁶

Servisní organizace se orientují na poskytování různých služeb, především těch, co nepřinášejí zisk, zatímco se organizace advokační zaměřují zejména na obhajobu práv a zájmů různých skupin lidí, snaží se kontrolovat rozhodování státní správy, upozorňovat na problematické otázky, atd. ⁵⁷

49JASANSKÝ, J. a kol. : Obecně prospěšné organizace (Nástin právních, organizačních a ekonomických otázek), MONTANEX, a.s., Praha 1997

(21)

Jelikož se obě výše uvedená členění vzájemně nevyrušují, což znamená, že nezisková

organizace zařazená mezi servisní NO, může být zároveň i organizací veřejně nebo vzájemně prospěšnou, můžeme neziskový sektor pomocí této typologie rozčlenit na 4 typické okruhy neziskových organizací ⁵⁸, a to na :

• Servisní veřejně prospěšné neziskové organizace

• Advokační veřejně prospěšné NO

• Servisní vzájemně prospěšné NO

• Advokační vzájemně prospěšné NO

Každý z těchto typů neziskových organizací se profiluje v jiné oblasti života společnosti, např.

do servisních veřejně prospěšných NO řadíme většinu neziskových organizací, které působí v oblasti zdravotní a sociální péče, vzdělávání, humanitární pomoc či charita, naopak advokační veřejně prospěšné NO jsou aktivní v oblasti ekologie, ochraně lidských a občanských práv – především co se týče práv spotřebitelů. Převážnou většinu servisních vzájemně prospěšných NO tvoří sportovní kluby, zájmové spolky a organizace aktivní v komunitním rozvoji, a do advokačních vzájemně prospěšných NO zařazujeme odbory, zaměstnavatelské svazy či profesní komory. ⁵⁹

Tab. 1 – Základní typologie neziskových organizací

VEŘEJNÝ VZÁJEMNÝ

servisní veřejně prospěšné

servisní vzájemně prospěšné zdravotní péče sport kluby

sociální péče zájmové spolky

vzdělávání komunitní rozvoj

charita

humanitární pomoc advokační veřejně

prospěšné

advokační vzájemně prospěšné

ekologie odbory

lidská práva zaměstnavatelské svazy občanská práva profesní komory

SERVISNÍ

Prospěch, účel NO Převládající

činnost

ADVOKAČNÍ

zdroj: FRIČ, P., ROCHDI, G. : Neziskový sektor v ČR, Eurolex Bohemia, Praha 2001

59čerpáno z :FRIČ, P., ROCHDI, G. : Neziskový sektor v ČR, Eurolex Bohemia, Praha 2001, str. 14

(22)

Shrneme-li si situaci základní typologie NO, pak tyto No zahrnují každou možnou část společnosti, ať už se věnují činnosti pro širokou veřejnost či pro určitý omezený okruh jednotlivců.

1.4.2 Oborová klasifikace NO

Oborová klasifikace neziskových organizací ⁶⁰ byla sestavena týmem společenských vědců jako Mezinárodní klasifikace neziskových organizací (ICNPO) a představuje významný nástroj především pro porovnávání neziskových organizací v rámci různých zemí. Jde o třídění jednotlivých neziskových organizací do 12 oblastí podle oboru činnosti, neboli podle sfér života společnosti, v nichž působí: ⁶¹

1. Kultura a umění, sport a rekreace 2. Vzdělávání a výzkum

3. Zdraví

4. Sociální služby 5. Ekologie

6. Rozvoj obce, bydlení

7. Ochrana práv, obhajoba zájmů, politika 8. Organizování dobročinnosti

9. Náboženství

10. Mezinárodní aktivity 11. Profesní a pracovní vztahy 12. Jiná oblast

Obdobnými klasifikacemi neziskových organizací podle oboru jejich činnosti mohou být např.

Systém klasifikace netržních činností OSN (COPNI) či Odvětvová klasifikace Nevýrobních ekonomických činností OKEČ – ČR.⁶²

61FRIČ, P., ROCHDI, G. : Neziskový sektor v ČR, Eurolex Bohemia, Praha 2001, str. 15 - 16

62 čerpáno z: REKTOŘÍK, J. a kol. : Organizace neziskového sektoru (Základy ekonomiky, teorie a řízení), Ekopress, Praha 2001

(23)

1.4.3 Typologie neziskových organizací dle Rektoříka

Jedná se o typologii neziskových organizací uvedenou v publikaci Jaroslava Rektoříka ⁶³, na jejímž základě byla vytvořena systematizace neziskových organizací, uvedená v předešlé kapitole. ⁶⁴

Neziskové organizace jsou zde rozděleny dle jednotlivých typologických znaků do pěti skupin ⁶⁵, a to na :

o Neziskové soukromoprávní organizace veřejně prospěšné o Neziskové soukromoprávní organizace vzájemné prospěšné

o Neziskové veřejnoprávní organizace typu organizační složek státu a příspěvkových organizací státu a samosprávných územních celků o Neziskové ostatní veřejnoprávní organizace

o Neziskové soukromoprávní organizace typu obchodní společnost a jim podobné

Soukromoprávní neziskové organizace bez ohledu na jejich prospěšnost jsou zřizovány soukromým sektorem, tzn. právnickými či fyzickými osobami odlišnými od veřejné správy, zahrnující orgány státní správy a samosprávy. V rámci rozdělení soukromoprávních

neziskových organizací rozlišujeme ty, které jsou veřejně prospěšné, tedy soustřeďují svou aktivitu na celou společnost, a vzájemně prospěšné, které se koncentrují na uspokojování potřeb svých členů. ⁶⁶ Takovou vzájemně prospěšnou soukromou NO jsou i profesní komory, u kterých však ve výjimečných případech může do popředí vystupovat rovněž veřejný

prospěch, a to v případě, že ji veřejná správa (legislativně) u tohoto typu organizace upřednostňuje. ⁶⁷

Veřejnoprávní organizace bývají zřizovány orgány státní správy, v tomto případě se jedná o organizační složky státu, příspěvkové organizace státu, státní fondy aj., či jsou zřizovány

64viz kapitola 1.3.5 Systematizace neziskových organizací

(24)

orgány samosprávy, tedy obcí, svazky obcí či kraji, přičemž do této skupiny neziskových organizací řadíme organizační složky, příspěvkové organizace územních samosprávných celků, atd. ⁶⁸

Existují rovněž soukromoprávní organizace typu obchodní společnost a jim podobné, které však představují v neziskovém sektoru spíše výjimku. Mohou se angažovat jak ve veřejně prospěšné, tak i ve vzájemně prospěšné činnosti, a z pravidla se může jednat o společnost s ručením omezeným, akciovou společnost, družstvo a společenství vlastníků jednotek (bytových). ⁶⁹

V následující tabulce „Typologie neziskových organizací“ je uveden souhrnný přehled vybraných zástupců jednotlivých skupin neziskových organizací.

Tab. 2 - Typologie neziskových organizací

Typ I Soukromoprávní, veřejně prospěšné

Nadace, nadační fondy

Politické strany, politická hnutí

Církve a náboženské

společnosti

Organizace s cizím prvkem Typ II

Soukromoprávní, vzájemně prospěšné

Občanská sdružení

Zájmová sdružení právnických osob

Komora auditorů, Komora daňových

poradců

Česká advokátní komora Typ III

Rozpočtového a příspěvkového

typu

Obce, svazky obcí Kraje Akademie věd Ústavní soud ČR

Typ IV Ostatní veřejnoprávní

Český rozhlas, Česká televize

Česká národní banka

Státní fond

životního prostředí Státní fond kultury Typ V

Typu obchodních společností a jim

podobných

Společnost s ručením omezeným

Akciová

společnost Družstvo

Společenství vlasníků bytových

jednotek Typologie neziskových organizací

Zdroj: REKTOŘÍK, J. a kol. : Organizace neziskového sektoru (Základy ekonomiky, teorie a řízení), Ekopress, Praha 2001

(25)

1.4.4 Typologie neziskových organizací podle Jasanského

Autor ve svém rozdělení neziskových organizací ⁷⁰ předkládá přehled typů právnických osob, které v České republice reprezentují neziskový sektor: ⁷¹

o Rozpočtové a příspěvkové organizace o Občanská sdružení

o Nadace

o Církve a náboženské společnosti o Politické strany a hnutí

o Veřejnoprávní instituce a státní fondy o Zájmová sdružení právnických osob o Některé obchodní společnosti o Společnosti s cizím prvkem o Obecně prospěšné společnosti

Patří sem tedy rozpočtové a příspěvkové organizace, zřizované ústředními orgány, obcemi a kraji dle speciálního zákona ⁷², jejichž příkladem může být Dům dětí a mládeže, Národní informační a poradenské středisko pro kulturu či Azylový dům pro matky s dětmi v Náchodě.

Dále občanská sdružení, kterými jsou např. spolky, svazy, kluby, hnutí ale také odborové organizace zakládané občany dle zákon č.83/1990 Sb., o sdružování občanů. ⁷³Příkladem může být Agentura Koniklec, uskutečňující projekty v oblasti ochrany životního prostředí či trvale udržitelného rozvoje, Asociace podpory medicíny nebo Iuridicum remedium, působící v oblasti lidských práv.

Rovněž sem řadíme nadace, zakládané právnickými i fyzickými osobami a jejichž cílem bývá například ochrana lidských práv, životního prostředí, kulturních památek apod. ⁷⁴

70JASANSKÝ, J. a kol. : Obecně prospěšné organizace (Nástin právních, organizačních a ekonomických otázek), MONTANEX, a.s., Praha 1997

(26)

Nejvýznamnějšími nadacemi u nás jsou Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové, Nadace Charty 77, Nadace Jedličkova ústavu, Nadace Naše dítě, Nadace Terezy Maxové, aj.

Patří sem také církve a náboženské společnosti, které mohou být příjemci dotací ze státního rozpočtu ⁷⁵ a jejichž představitelem je Arcidiecézní charita Praha, Charita Česká republika, Teen Challenge, apod., dále také politické strany, politická hnutí či veřejnoprávní instituce a státní fondy, zřizované zvláštními zákony. Sem řadíme

především zdravotní pojišťovny, Státní fond kultury, Český rozhlas nebo profesní komory. ⁷⁶ Mezi neziskové organizace rovněž zařazuje též zájmová sdružení právnických osob, zřizovaná za cílem ochrany a dosažení společných zájmů, jako jsou HUMAN VOICE, HELP TOUR - Agentura pro rozvoj cestovního ruchu či Forint (Fórum pro integraci), některé obchodní společnosti, dále tzv. společnosti s cizím prvkem, anebo obecně

prospěšné společnosti ⁷⁷, jejich představitelem může být např. BONA o.p.s., Ekotechnické museum, Klub K2 či SYMPATHEA , o.p.s.

1.4.5 Členění veřejně prospěšných organizací

V rámci následující typologie jsou neziskové organizace rozčleněny dle specifických

charakteristik.⁷⁸Autor zde operuje s pojmem „veřejně prospěšná organizace“, u kterého na základě definice veřejně prospěšných organizací zformované D. R. Youngem ⁷⁹

předpokládáme zaměnitelnost s pojmem nezisková organizace.

Veřejně prospěšné organizace jsou v rámci této typologie členěny dle vybraných kritérií: ⁸⁰

• Vlastnické vztahy

• Způsob hospodaření

• Subjekt managementu

• Charakter rozhodovacích procesů

79viz kapitola 1.3.4 Veřejně prospěšné organizace

80DUBEN, R. : Neziskový sektor v ekonomice a společnosti, CODEX BOHEMIA, Praha 1996, str. 60 - 63

(27)

• Charakter odběratele

• Kontrolní subjekt

• Podnikatelské a manažerské chování

• Vybraná marketingová kritéria

Dle vlastnických vztahů rozdělujeme veřejně prospěšné organizace na státní, kam patří především veřejné podniky v energetice, v dopravě, telekomunikacích, sociálních službách, apod., a na organizace soukromé, kam zařazujeme organizace sociálně-kulturního

charakteru, charitativního charakteru, politického charakteru a organizace v hospodářské oblasti, jejichž cílem je podpora ekonomických zájmů svých členů. ⁸¹

Způsob hospodaření organizace rozčleňuje VPO na rozpočtové organizace, které jsou svým rozpočtem napojeny na rozpočty státní či municipální, dále na příspěvkové organizace, jež se orientují více na uspokojování určitých potřeb, než na dosahování příznivějších

hospodářských výsledků. ⁸² Dle autora je rozdělení VPO na rozpočtové a příspěvkové organizace současnými právními předpisy překonané. ⁸³

Dále se však dle způsobu hospodaření mohou rozlišit komerčně zaměřené VPO, které si příjmy zajišťují v převážné většině z vlastních zdrojů (poskytování služeb), a dotované VPO, kde se jejich financování zajišťuje především z poskytovaných dotací. ⁸⁴

Pokud veřejně prospěšné organizace členíme podle subjektu managementu, což v podstatě představuje profesionalitu pracovníků organizace působících na manažerských pozicích, pak zde můžeme najít jak organizace s převažující řídící činností profesionálních zaměstnanců, tak takové instituce, kde převládá řídící činnost dobrovolných pracovníků. ⁸⁵ Převážná většina VPO představuje organizace řízené profesionálními zaměstnanci, pracujícími za plat, přičemž tito zaměstnanci bývají vybaveni specifickými znalostmi pro řízení těchto organizací. ⁸⁶

Z pohledu charakteru rozhodovacích procesů mohou hrát dominantní úlohu při rozhodování ve VPO vlastní členové organizace, kteří většinou požadují maximální výkony pracovníků při minimálních nákladech, dále jednotliví funkcionáři organizace, mající tendenci