Bankovní institut vysoká škola Praha
Akciové portfolio
Bakalářská práce
Bc. Josef Kozelek Duben 2010
na hřbet desek vytisknout:
Bc. Kozelek Josef Akciové portfolio
Bankovní institut vysoká škola Praha
Katedra finančních obchodů
Akciové portfolio
Bakalářská práce
Autor: Bc. Josef Kozelek
Vedoucí práce: doc. RNDr. Jarmila Radová, Ph.D.
Praha Duben 2010
Prohlášení:
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Ţatci, dne Bc. Josef Kozelek
Anotace
Práce je zaměřena na problematiku čistě akciového portfolia neprofesionálního investora.
V první části se zabývá investiční strategií a jejím významem. Následuje definice a popis finančních instrumentů vhodných pro drobného investora a rozbor finančních výkazů.
Podrobnější výklad je věnován finanční analýze a zejména poměrovým ukazatelům. Dále je rozebrán samotný postup výběru vhodných akcií. Poslední část práce varuje před interními a externími chybami v psychologii investování.
Annotation
This bachelor page is focused on a pure stock investor's portfolio. The first part deals with the investment strategy and its significance. It is followed by a definition and description of financial instruments suitable for the small investor and analysis of financial statements. A more detailed interpretation is devoted to financial analysis and, in particular, to evaluative indicators. Furthermore, the procedure itself is broken down by selecting the appropriate shares. The last part focuses on internal and external errors in the psychology of investing.
Obsah
Úvod ... 5
1. Investice versus spekulace ... 6
1.1. Aktivní, nebo pasivní přístup k investování ... 7
1.2. Akciové portfolio ... 8
1.3. Pravidla pro výběr akcií ... 9
1.4. Hodnotové a růstové akcie ... 9
1.5. Vliv inflace na ceny akcií ... 10
1.6. Neefektivní portfolia drobných investorů ... 11
1.7. Kdy prodávat akcie ... 12
1.8. Daně ... 13
2. Akcie a další investiční nástroje ... 14
2.1. Akcie ... 14
2.2. Dluhopisy ... 17
2.3. Finanční deriváty ... 17
2.4. Fondy kolektivního investování ... 18
2.5. ETF akcie ... 18
2.6. Nástroje peněţního trhu ... 19
2.7. Akciové indexy ... 19
3. Finanční analýza ... 21
3.1. Rozvaha ... 21
3.2. Výkaz zisku a ztrát ... 23
3.3. Výkaz cash flow ... 24
3.4. Zisk a jeho formy ... 24
4. Fundamentální a technická analýza ... 25
4.1. Technická analýza ... 25
4.2. Fundamentální analýza ... 26
4.2.1. Základní poměrové ukazatele ... 27
4.2.2. Detailní rozbor tří ukazatelů ... 31
Ukazatel P/E ... 31
Ukazatel forward P/E ... 32
Model dividendového výnosu ... 33
5. Hodnotový screening ... 34
5.1. Výběr akcie ... 37
5.2. Screeningové aplikace ... 37
6. Psychologie investování ... 39
6.1. Interní chyby ... 39
6.1.1. Přílišná sebedůvěra ... 39
6.1.2. Dispoziční efekt a odpor ke ztrátám ... 40
6.1.3. Mentální účtování ... 40
6.1.4. Iluze platnosti a extrapolace ... 41
6.1.5. Heuristika a reprezentativnost ... 41
6.1.6. Přehnané reakce ... 41
6.1.7. Chybné přisuzování zásluh ... 42
6.2. Externí chyby ... 42
6.2.1. Vliv investičních profesionálů... 42
6.2.2. Vliv medií ... 43
6.2.3. Vliv internetu ... 43
6.2.4. Lidská povaha ... 44
Závěr ... 45
Literatura ... 45
Seznam příloh ... 47
5
Úvod
Tato bakalářská práce si klade za cíl poskytnout návod, jakým způsobem volit a realizovat investiční strategii pro čistě akciové portfolio drobného investora, a to přímo pro široký okruh neprofesionálních investorů. Relativně málo zde bude napsáno o metodách analýzy cenných papírů, pozornost bude především věnována investičním zásadám, postojům a chováním drobných investorů.
Hodně prostoru však bude věnováno historickému vývoji finančních trhů, v některých případech aţ do první poloviny minulého století, abych konkrétním způsobem vysvětlil důleţité prvky výběru konkrétních akciových titulů. Investování čistě do akcií vyţaduje po člověku, aby byl velice dobře obeznámen s tím, jak se různé akcie skutečně chovaly za různě měnících se podmínek. Lze říci, ţe mnohé obdobné situace si kaţdý investor proţije sám. Nepřímo tak pozná důsledky svých rozhodnutí.
Práce je rozdělena do kapitol uspořádaných v logickém sledu. Text je koncipován na určité obecné úrovni, kde je to vhodné, jsou doplněny informace o konkrétních akciových titulech čerpané z různých zahraničních zdrojů.
Svůj přístup ke kapitálovému trhu odvozuji od myšlenek významného investičního myslitele Benjamina Grahama. Jeho myšlenky rozpracované zejména v knize Inteligentní investor jsou pro mne obrovskou inspirací. Nejinak tomu bylo i při tvorbě této bakalářské práce.
6
1. Investice versus spekulace
Tato kapitola poskytne základní koncept strategie portfolia, které se hodí pro individuálního investora – neprofesionála.
Benjamin Graham jiţ v roce 1934 ve své knize Analýza cenných papírů (Security Analysis) definoval, co je investice a co je povaţováno za spekulaci tímto způsobem:
„Investiční operace je taková, která po důkladné analýze slibuje bezpečné zachování jistiny a odpovídající výnos. Operace, které nesplňují tyto poţadavky, jsou spekulacemi.“
Výše uvedenou definici lze rozpracovat do následujících bodů:
- před koupí akcie firmy, musíte podnik analyzovat a zhodnotit rozumnost jeho podnikání;
- musíte se důkladně chránit před velkými ztrátami;
- musíte se snaţit dosáhnout „přiměřené“ nikoliv mimořádné výkonnosti.
Investor počítá, jaká je hodnota akcie, na základě hodnoty, kterou má daná akciová společnost a její podnikání. Spekulant sází na to, ţe cena akcie půjde nahoru, protoţe někdo jiný bude ochoten za tuto akcii zaplatit ještě více peněz. Jak to Graham jednou napsal, investoři posuzují „trţní cenu podle zavedených standardů (měřítek) hodnoty“, kdeţto spekulanti opírají (své) standarty hodnoty o trţní cenu. Pro spekulanta je nepřetrţitý tok akciových trhů jako kyslík; zavřete mu přívod a je s ním konec. Pro investora znamenají „kótované“ (jak je Graham nazval) hodnoty mnohem méně. Graham dobře radí, abyste investovali jen tehdy, jestliţe dokáţete vlastnit akcie v klidu a bez znepokojení, a to i kdyţ nemáte ţádnou moţnost zjistit jejich denní kurz. [1]
Rozlišování mezi investicemi a spekulacemi s obchodovanými akciemi bylo vţdy uţitečné a postupné smazávání rozdílů mezi oběma pojmy vede k obavám. Jak se zdá, většina finančních potíţí bank a některých brokerských společností v poslední době byla způsobena spekulativními nákupy finančních derivátů do jejich vlastních kapitálových fondů.
7
1.1. Aktivní, nebo pasivní přístup k investování
Sloţení investičního portfolia je obvykle určováno postavením a duševními vlastnostmi jeho vlastníka. Existují dva způsoby, jak se stát investorem:
- neustále sledovat akciový trh, zkoumat, analyzovat, vybírat a monitorovat dynamickou skupinu akcií;
- nebo si vytvořit trvalejší portfolio, které nebude vyţadovat výrazné dodatečné úsilí.
První přístup lze nazývat aktivním, tento přístup vyţaduje velké úsilí a mnoho času. Druhý přístup lze nazývat pasivním, tato strategie je mnohem méně náročná na čas i úsilí, vyţaduje ovšem vysokou psychickou odolnost a sebekázeň.
Pokud investor disponuje dostatkem volného času, je soutěţivý typ a dokáţe řešit sloţité intelektuální problémy, pak je pro něho aktivní přístup tou správnou volbou. Naopak pokud nemá dostatek času, přemýšlení o penězích mu nedělá radost, je pro něho ideální pasivní přístup. Lze také pouţít částečnou kombinaci obou přístupů.
Oba přístupy leze povaţovat za vhodné k dosaţení úspěchu. Přesto investor potřebuje znát velice dobře sám sebe, aby si z těchto přístupů dokázal vybrat ten správný. V průběhu svého investičního období nesmí překročit náklady a své emoce musí drţet na uzdě.
Aby investor získal lepší podvědomí o tom, jaké mnoţství rizika můţe akceptovat, kdy začnou působit hlavní okolnosti jeho ţivota, a jaký bude jejich dopad na potřebu hotovosti, je vhodné znát odpovědi na následující otázky:
- Jste svobodný nebo ţenatý? Čím je vaše manţelka nebo partnerka?
- Máte nebo budete mít děti? Kdy přijde první účet za vzdělání vašich dětí?
- Zdědíte nějaké peníze, nebo se budete muset finančně postarat o staré a nemocné rodiče?
- Které faktory mohou ohrozit vaši kariéru?
- Máte-li svou vlastní ţivnost, jak dlouho podnik vašeho typu dokáţe přeţít?
- Potřebujete svou investici jako dodatečný zdroj příjmů?
-Vzhledem k vašemu platu, kolik peněz si můţete dovolit ztratit investováním? [1]
Pokud se po zváţení těchto faktorů investor můţe pustit do většího rizika, které spočívá ve vlastnictví akcií, patří do skupiny investorů, kteří budou v jiných instrumentech drţet minimum svého portfolia.
8
1.2. Akciové portfolio
Akcie, díky své vysoké výnosnosti v dlouhém období, jsou velice vhodnou třídou aktiv pro dlouhodobé investování. Dluhopisy a pokladniční poukázky, jsou vhodné spíše pro udrţení reálné hodnoty portfolia. Na základě tohoto závěru se proto musí řídit snaha o alokaci portfolia. Z historických dat lze doporučit podíl portfolia alokovaný do akcií.
Tolerance k riziku Doba držení
1 rok 5 let 10 let 30 let
Ultrakonzervativní 8,10 % 23,30 % 39,50 % 71,40 %
Konzervativní 25,00 % 40,60 % 60,10 % 89,70 %
Střední 50 % 63,10 % 87,20 % 100 %
Riziková 75 % 79,80 % 100 % 100 %
Zdroj: Stocks for the Long Run, str. 38
Z výše uvedené tabulky vyplývá, ţe pro malou skupinu investorů můţe mít 100% akciové portfolio smysl. Přesto je nutné investora dále podrobit následujícímu testu:
- máte k dispozici dostatek hotovosti, abyste dokázali uţivit sebe a celou svou rodinu po dobu jednoho roku;
- budete plynule investovat po dobu následujících minimálně dvaceti let;
- přeţili jste klesající akciový trh, který začal v roce 2008;
- neprodali jste během medvědího trhu v roce 2008 své akcie;
- naopak jste v roce 2008 nakoupili více akcií;
- jste schopen kontrolovat své investiční chování.
Pokud investor neprojde tímto testem, nesmí investovat všechny své prostředky do akcií.
Kaţdý kdo jednou zpanikařil při medvědím trhu, zpanikaří i při dalším a bude opět litovat, ţe neměl jinak rozloţeny své investice.
Pokud z investičního cíle a investičního horizontu vyplývá cesta k investování do pokladničních poukázek a dluhopisů, je pro tuto část drobných investorů zřejmě nejvýhodnější podílový fond na tuto oblast. Více o podílových fondech v další kapitole.
9
1.3. Pravidla pro výběr akcií
Výběr akcií do portfolia drobného investora je poměrně jednoduchou záleţitostí. Nicméně je vhodné se při něm řídit některými pravidly:
1. Akciová sloţka by měla být dostatečně, nikoliv však přehnaně diverzifikována. To znamená drţet minimálně 10, ale maximálně 15 různých akciových titulů.
2. Kaţdá vybraná společnost by měla být velká, prominentní a konzervativně financovaná.
3. Kaţdá společnost by měla mít dlouhou historii vyplácení dividend (čím delší tím lépe).
4. Investor by si měl stanovit limitní cenu, za kterou bude ještě ochoten akcii koupit, a to na základě zisků za posledních sedm let.
1.4. Hodnotové a růstové akcie
Hodnotové akcie jsou definovány jako relativně levné akcie, přičemţ jako měřítka pouţijeme poměr kursu k zisku na akcii (nízký poměr P/E), poměr kursu k účetní hodnotě na akcii (nízký poměr P/B) a poměr kursu k trţbám na akcii (nízký poměr P/S). Jiným měřítkem je vysoký dividendový výnos. Akcie, které tato kritéria nesplňují, se nazývají růstové, bez ohledu na to, zda jejich kursy momentálně rostou nebo klesají. [2]
Hodnotová akcie jsou velice populární ve Spojených státech. Mezi nejslavnější přívrţence hodnotové strategie patří Warren Buffett.
Pojmem „růstové akcie“ se označují ty emise, které zvýšily své zisky na akcii o mnohem více, neţ se stalo obecně u běţných akcií, a emise, u kterých lze předpokládat pokračování tohoto trendu i v budoucnosti. [1]
Podle některých názorů lze povaţovat za skutečně růstové ty akcie, u nichţ se očekává, ţe během deseti let zdvojnásobí své zisky na akcii. Takovéto akcie jsou velice atraktivní investicí, ale pouze v případě, ţe je lze zakoupit za rozumnou cenu.
10
1.5. Vliv inflace na ceny akcií
Velice zajímavý a nejednoznačný je vliv inflace na ceny akcií. Je pochopitelné, ţe vlastníci dluhopisů s fixním kupónem doplatí na výrazný růst inflace. Na druhé straně, drţitelé akcií mají moţnost, ţe pokles kupní síly bude vykompenzován nárůstem dividendy nebo cen akcií. Je však nutné zdůraznit, ţe tato ochrana není plně spolehlivá. Inflace totiţ často doprovází jiné hospodářské problémy, které mohou ohroţovat zisky podniků.
Je tedy investor s akciovým portfoliem ochráněn proti inflaci? Odpověď není tak jednoznačná. Zatímco mírná inflace umoţňuje společnostem přenést rostoucí ceny svých vstupů na spotřebitele, vysoká inflace napáchá hotovou spoušť. Nutí spotřebitele, aby sníţili své nákupy, coţ ovlivní hospodářskou činnost napříč celou ekonomikou.
Existuje sice řadu případů, kdy akcie nejen poslouţily jako štít proti inflaci, ale dokonce poskytly svým majitelům obrovské zisky v době, kdy majitelé obligací a bankovních vkladů přicházeli na mizinu. Jednalo se například o hyperinflaci ve Výmarském Německu, Argentině, Peru, Chile během vlády Pinocheta a jeho nástupců. Tyto výnosy však byly doprovázeny velmi vysokou volatilitou. Hodnota bankovních vkladů však poklesla prakticky na nulu.
Dále je dobré vědět, ţe rostoucí ceny umoţňují vládám splatit své dluhy, které jsou díky inflaci relativně niţší. Úplná likvidace inflace jde proti vlastním ekonomickým zájmům jakékoliv vlády, která si pravidelně půjčuje peníze.
Celkově lze zkušenosti s akciemi v období inflace označit jako smíšené. Konzervativní investor proto udělá nejlépe, kdyţ se soustředí na vyspělé země se stabilní ekonomikou a s nízkou inflací.
Riziko velké inflace však neustále existuje a investor se musí nějakým způsobem chránit.
Není zde však ţádná jistota, ţe akciová sloţka portfolia bude dostatečným pojištěním proti tak výrazné inflaci, ale měla by poskytovat větší ochranu neţ dluhopisy a nástroje peněţního trhu.
11
1.6. Neefektivní portfolia drobných investorů
Statistiky portfolií drobných investorů, kteří si sami spravují své účty, působí zcela zdrcujícím dojmem. Dle průzkumů NASAA (North American Securities Administration Association) je:
- 70% drobných investorů ve ztrátě a 90% z nich přijde o všechny vloţené prostředky, - 18.5% investorů nevykazuje zisk ani ztrátu,
- 11.5% investorů (pouze takto malá část) provádí ziskové obchody.
Dle provedených zjištění mezi hlavní příčiny patří nedostatek diverzifikace. Tyto portfolia obsahují pouze několik akciových titulů. Investoři uplatňují naivní přístup, který spočívá v drţení jen několika titulů, aniţ by věnovali pozornost jejich kolerační struktuře. Při nedostatku správné diverzifikace investoři drţí nediverzifikovaná portfolia z důvodu iluzorního pocitu kontroly, coţ jim dále poskytuje přehnaný pocit sebedůvěry.
Dalším negativem je pocit investorů, ţe mohou dosáhnout nadprůměrných výsledků aktivním obchodováním.
V kaţdé skupině se ovšem najde pár jedinců, kteří z velké části dílem náhody dosáhnou v daném období vysoce nadprůměrných výnosů. Ty potom mohou brokerské společnosti ukázat ostatním, jako klamný důkaz, ţe je obchodování na kapitálových trzích zázračný nástroj na zbohatnutí.
Vcelku výkonnost portfolií drobných investorů vyvolává dojmem, ţe jde o náhodný výběr.
Přesto by investoři (včetně mnohých profesionálních portfoliomanaţerů), dopadli lépe, kdyby slepě napodobovali chování šimpanzů zabodávající šipky do seznamu akcií.
Dle provedených testů, portfolia vytvořená opcí za banán vítězí. Dokonce pokládáme-li investiční inteligenci šimpanze za nulovou, pak valná většina drobných investorů by měla inteligenci vyjádřenou v záporných číslech.
12
1.7. Kdy prodávat akcie
Předchozí kapitoly se zabývaly úvahami o tom, jak vybírat akcie k nákupu. V této kapitole bude uvedeno, kdy a za jakých okolností akcie prodávat.
Přestoţe správná délka drţby akcií je „navţdy“, můţe nastat situace, kdy je vhodnější akcie prodat. Je nanejvýš důleţité mít pro prodej akcií stanovená stejně jasně definovaná pravidla, jako pro jejich nákup.
Chyba investora
Můţe se stát, ţe i při dodrţení správného postupu investor vybere akci, která projde jak hodnotovým screeningem, tak ručním posouzením a ze všech úhlů pohledu se zdá být jako investice v pořádku. Po čase se však ukáţe, ţe investor udělal ve svých úvahách chybu a ţe kvalita společnosti je mnohem niţší. V takovém případě je nezbytné, aby investor byl sám k sobě upřímný a dokázal si připustit vlastní chybu ještě dřív, neţ napáchá větší škody.
Zvládnutí vlastních emocí je u kaţdého investora klíčem k úspěchu. K investování je potřeba přistupovat s vědomím, ţe se nevyhneme chybám. Obrana proti chybám je v zásadě trojí. Bezpečnostní polštář u kaţdé jednotlivé investice, přiměřená diverzifikace portfolia a umění poučit se z vlastních chyb. [6]
Zhoršení stavu společnosti
K tomuto stavu můţe dojít několika způsoby, případně jejich kombinací. První z cest je postupné zhoršování fundamentální kvality společnosti (růst dluhu, pokles dividendy, neetické chování, pokles a zhoršení výhledu do budoucna). Další z cest je růst trţní ceny akcie do závratných výšin. I sebelepší společnost má hranici, nad kterou cena jejich akcií přestává mít kontakt s realitou. V takové situaci je třeba akcii prodat a realizovat zisk.
Mnoho investorů má však tendenci vybírat zisk příliš rychle.
Existence lepší investice
Třetím hlavním důvodem pro prodej akcie je situace, kdy se podaří nalézt lepší investici.
Obecně není dobré často měnit jedny akcie za druhé. Společnosti v portfoliu investor zná lépe neţ ty, které hodlá nakoupit a tím sniţuje moţnost vlastní chyby.
13
1.8. Daně
V podmínkách České republiky se zdanění zisků vyplývajících z drţby nebo prodeje cenných papírů odvíjí ve třech odlišných reţimech v závislosti na skutečnosti, zda poplatník je:
- fyzickou osobou – nepodnikatelem (neprofesionální investor), - fyzickou osobou – podnikatelem,
- právnickou osobou.
Příjmy z drţby nebo prodeje cenných papírů se obecně dělí na dvě základní kategorie:
- příjmy z titulu práva ztělesněného cenným papírem (dividenda, úrok), - kapitálové zisky spočívající v rozdílu mezi prodejní a pořizovací cenou.
Fyzická osoba – nepodnikatel
Příjmy plynoucí z drţby cenných papírů v nejčastějších případech (dividendy, úroky) jsou daněny u zdroje, tj. poplatníkovi je vyplacena čistá hodnota po odečtení sráţkové daně.
Sráţková daň z dividend stejně jako z úroků v současné době činí 15%. Dividendy přijaté ze zahraničí jsou rovněţ daněny sráţkou u zdroje, přičemţ existuje-li se zemí emitenta cenného papíru dohoda o zamezení dvojího zdanění, můţe si poplatník daň sraţenou v zahraničí započítat proti své daňové povinnosti v ČR.
Ke zdanění kapitálových zisků investor přiznává příjmy z prodeje cenných papírů sníţené o přímo související výdaje. Za přímo související výdaje se povaţuje kupní cena příslušné akcie a poplatky hrazené zprostředkovateli nákupní a prodejní transakce. Z toho plyne, ţe FO - nepodnikatel odvádí daň pouze z realizovaného zisku. Nerealizovaný zisk v jejím případě není předmětem daně. V případě, ţe doba mezi pořízením a prodejem cenných papírů je delší neţ 6 kalendářních měsíců, je příjem z prodeje od daně osvobozený. Jedná se o splnění časového testu.
Proti čistému zdanitelnému příjmu z prodeje cenných papírů můţe poplatník uplatnit čistou ztrátu z jiné transakce s cennými papíry, musí ovšem i zde být splněna podmínka šestiměsíčního časového testu. Ztráta z prodeje cenných papírů realizovaná déle neţ 6 měsíců od data jejich pořízení je daňově neúčinná.
14
2. Akcie a další investiční nástroje
2.1. Akcie
Obchodní zákoník definuje akcii následujícím způsobem (§ 155): Akcie je cenným papírem, s nímţ jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle tohoto zákona a stanov společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti.
S vyšším počtem akcií stoupají práva a podíly na zisku společnosti:
- právo na řízení společnosti;
- právo podílet se na jejím likvidačním zůstatku, - právo podílet se na výplatu podílu ze zisku.
Akciová společnost vytváří upisováním akcii svůj základní kapitál. Emise akcií je výhodná jak pro společnost, která získává potřebné peněţní prostředky, tak pro investory, kteří diverzifikují své riziko.
Kaţdá akcie má určitou nominální hodnotu. Součtem všech nominálních hodnot vydaných akcii se získá základní kapitál společnosti.
Na základě rozhodnutí valné hromady se drţitelům akcií vyplácejí dividendy. Na rozdíl od dluhopisu není výše dividendy ani skutečnost, zda dividenda bude nebo nebude vyplácena předem známa.
I v případě, ţe společnost dosahuje vysokého zisku, můţe vedení společnosti na valné hromadě navrhnout zadrţení zisku za účelem jeho reinvestování.
Právo podílet se na řízení společnosti je však nutno chápat v souvislosti s výší akciového podílu, který akcionář vlastní. Akcionář má právo účastnit se valné hromady, podávat pozměňovací návrhy, poţadovat vysvětlení a zejména hlasovat o navrţených bodech. Jako akcionář můţe řízení společnosti ovlivnit do té míry, do jaké můţe svými hlasy ovlivnit rozhodnutí valné hromady. [3]
15 Druhy akcií
Akcie můţeme rozdělit podle různých kritérií do několika kategorií. Podle určitých práv vlastníků jsou akcie rozdělitelné na akcie:
Kmenové akcie. Kmenové akcie zaručují jejich vlastníkům, pouze zákonem stanovená práva na společnosti uvedená v předešlé kapitole. Nejsou spojeny s ţádnými dalšími privilegii.
Prioritní akcie. Jedná se o akcie s určitými právy. Nejčastěji se jedná o právo na přednostní výplatu dividendy, nebo o přednostní právo na nákup nových akcií.
Akcie na jméno nebo na doručitele:
Akcie na jméno jsou vydávány na jméno určité osoby (právnické nebo fyzické). Výhodou akcií na jméno je lepší ochrana proti odcizení. Převoditelnost akcií na jméno lze stanovami omezit (nikoli vyloučit) a vázat tento převod na souhlas některého z orgánů společnosti.
Akcie na majitele (na doručitele - podle zákona o cenných papírech) - drţitel je pro společnost anonymní. Výhodou je snadná obchodovatelnost na sekundárních trzích. Akcie na majitele jsou vţdy volně převoditelné. Akcie obchodovatelné na veřejných trzích jsou akciemi na majitele.
Akcie podle povahy:
Akcie listinné. Existují v podobě zaknihovaných listin.
Akcie zaknihované. Jsou evidované jako záznam v databázi Středisku cenných papírů.
Akcie mohou být klasifikovány podle trţní kapitalizace společnosti. Trţní kapitalizace společnosti je rovna aktuální trţní ceně akcie společnosti násobené počtem vydaných akcií.
Jedná se o celkovou hodnotu vydaných akcií v příslušné měně. Lze říci, ţe společnosti s větší kapitalizací jsou stabilnější. Společnosti s malou a střední kapitalizací mají obvykle vyšší pravděpodobnost pro budoucí růst. Podle trţní kapitalizace lze rozdělit společnosti do několika kategorií:
a) s velkou trţní kapitalizací (large cap): nad 10 mld. USD
b) se střední trţní kapitalizací (mid cap): od 1 mld. USD do 10 mld. USD c) s malou trţní kapitalizací (small cap): méně neţ 1mld. USD
d) s velmi malou trţní kapitalizací (mini cap): méně neţ 250 mil. USD
16
Podle dalších kritérií mohou být akcie seskupeny do následujících kategorií:
Cyklické akcie. Tyto akcie jsou rozděleny podle toho, jak reagují na ekonomické cykly.
Cyklické akcie jsou akcie těch firem, jejichţ zisk se pohybuje podle toho, zda se ekonomika nachází v expanzní nebo recesní fázi. Cyklické společnosti vyrábějí produkty nebo poskytují sluţby, po kterých je niţší poptávka v čase poklesu ekonomiky a vyšší poptávka v době růstu ekonomiky. Příkladem cyklických odvětví jsou automobilový průmysl, ocelářský průmysl a stavebnictví.
Defenzivní akcie. Defenzivní akcie jsou opakem akcií cyklických. Tyto akcie nepodléhají prudkým poklesům v průběhu slabé výkonnosti ekonomiky. Defenzivní akcie vydávají společnosti vyrábějící produkty a sluţby se stabilní poptávkou. Typickým příkladem takovýchto společností jsou akcie potravinářských firem a společností z oblasti sluţeb, protoţe lidé nezredukují nákup potravin v době poklesu ekonomiky.
Sektorové akcie. Akcie jsou klasifikovány podle sektoru, ve kterém společnost podniká.
Důvody investování do sektorových akcií:
- investor, vkládá své peníze do odvětví, v kterém pracuje a zná ho velmi dobře;
- získání nadprůměrných výnosů s dlouhodobým růstovým potencionálem;
- zaměření se na oblast, která má slibné vyhlídky (s potřebnou diverzifikací).
Tabulka č. 1 – Očekávané hodnoty poměrového ukazatele P/E pro jednotlivé sektory S&P 500 [7]
17
2.2. Dluhopisy
Dluhopis je cenný papír vyjadřující dluţnický závazek emitenta vůči majiteli tohoto cenného papíru. Výnos dluhopisu obsahuje dvě sloţky. První tvoří úrokové neboli kupónové výnosy. Ty jsou v případě výnosů peněţního trhu závislé na výši úrokové míry.
Druhou sloţkou výnosu jsou kapitálové výnosy, které jsou dány kolísáním jejich trţních cen. Dluhopisy kvalitních emitentů (stát, velké podniky, banky) jsou povaţovány za málo rizikovou investici. Přesto však nejsou zcela bezpečné.
Dluhopisy mohou mít listinou nebo zaknihovanou podobu. Základní typy dluhopisů:
a) Dluhopisy s pevným kupónem. Emitent se zavazuje vyplatit jistinu v době splatnosti a pohyblivé kupóny v závislosti na vývoji úrokových sazeb.
b) Dluhopisy s pevným kupónem. Emitent se zavazuje vyplatit jistinu v době splatnosti a dále pevné kupóny, a to v termínech stanovených v emisních podmínkách.
c) Dluhopis s nulovým kupónem, u tohoto typu dluhopisů nejsou vypláceny ţádné kupóny.
Jsou emitovány s diskontem proti nominální hodnotě. V době splatnosti obdrţí majitel nominální hodnotu.
d) Konvertibilní dluhopisy, tyto dluhopisy je moţné v době splatnosti konvertovat (změnit) na akcie. Svého práva konverze do akcií majitel můţe, ale nemusí vyuţít.
Pro drobného investora je investování do dluhopisů moţné pouze prostřednictvím dluhopisových fondů.
2.3. Finanční deriváty
Finanční deriváty jsou instrumenty, které umoţňují k aktuálnímu okamţiku dohodnout cenu, za kterou se budou obchodovat k danému termínu v budoucnosti. I přes existenci nepřehledné mnoţství derivátů, lze provést rozdělení derivátů do tří základních skupin:
- opce;
- forvardy a futures (termínové obchody);
- swapy.
Obchodování s finančními deriváty povaţuji za nevhodné pro drobné investory z důvodu velké rizikovosti a sloţitosti těchto instrumentů.
18
2.4. Fondy kolektivního investování
Pokud se investor rozhodne neinvestovat na vlastní pěst, můţete tak učinit kolektivně prostřednictvím otevřených podílových fondů. Na českém trhu působí mnoho fondů, které se od sebe navzájem odlišují investičním zaměřením, rizikem a investičním horizontem.
Kaţdý investor si můţe vybrat takový fond, který nejlépe odpovídá jeho cílům. S různými fondy můţe na různou dobu investovat různě vysokou částku, ať uţ pravidelně či jednorázově. Výhody investic do fondů:
- dostupnost a jednoduchost, - nízké náklady,
- dostatek informací, - diverzifikace rizika, - vysoká likvidita, - odborná správa.
Nevýhody fondů:
- vklady nejsou pojištěny,
- investice je dlouhodobou záleţitostí, - najít správný fond je velmi sloţité, - ztráta investiční volnosti,
- poplatky mohou způsobit ztráty.
2.5. ETF akcie
Nákup ETF akcií je efektivní způsob diverzifikace a rychlého získání podílu na široké části trhu v jednom papíru. Například S&P 500 pokrývá 75 % kapitalizace amerického trhu s cennými papíry. ETF tedy mohou slouţit jako flexibilní a nízkonákladové investiční strategie. Jako pasivní nástroj dokáţe ETF dosáhnout téměř stejného výsledku jako index.
Výhody ETF:
- vysoká transparentnost, - nízké náklady,
- získání indexu v jednom produktu, - vysoká likvidita,
- vysoká míra diverzifikace.
19
2.6. Nástroje peněžního trhu
Nástroje peněţního trhu jsou pevně úročené investice s nízkým rizikem. Nejpopulárnější jsou termínované vklady. Roli termínovaných vkladů postupně z velké části převzaly fondy peněţního trhu. Mají velkou výhodu likvidity. Kromě toho jde o cenné papíry a jako takové jsou po půl roce drţení osvobozeny od daně z příjmu. Nevýhodou je, ţe reinvestiční riziko je poněkud větší neţ v případě bankovních vkladů. Závisí totiţ na krátkodobých úrokových mírách, jejichţ výše se neustále mění.
Mezi nástroje peněţního trhu dále patří i směnky, obligace, finanční deriváty s krátkou dobou splatnosti. Pro běţného investora nejsou přímo dostupné.
2.7. Akciové indexy
Akciové indexy jsou ukazatel vývoje kurzů akcií příslušného akciového trhu nebo jen jeho určité části. Základem indexu jsou akcie vybrané podle předem stanoveného kritéria, kterým jsou např. základní jmění obchodované společnosti, nebo trţní kapitalizace. U specializovaných indexů je důleţitá příslušnost k vybranému odvětví nebo regionu. Stanovení hodnoty akciového indexu plyne z poměru mezi jeho aktuální hodnotou a hodnotou indexu při jeho prvním historickém sestavení. Váha vybrané společnosti v sestavovaném indexu je zpravidla stanovena podle její trţní kapitalizace.
Pohyb akciového indexu poskytne investorovi informaci o chování trhu a zjednoduší mu porovnání výkonnosti vlastního portfolia. Mezi nejznámější akciové indexy patří:
DJIA
Akciový Index Dow Jones Industrial Average (DJIA) je nejznámějším akciovým indexem světa. Akciový Index zahrnuje 30 největších průmyslových, mediálních, finančních a technologických amerických společností, jako jsou Boeing, Coca-cola, Walt Disney, General Electric, IBM, atd. DJIA pokrývá přibliţně 24% celkového amerického trhu.
NASDAQ
Akciové indexy NASDAQ obsahují více neţ 5500 firem. Mnoho firem na těchto indexech je z technologických sektorů, a proto jsou tyto indexy vhodné pro porovnání vývoje technologických firem.
20 S&P 500
Akciový index S&P 500 zahrnuje 500 společností, které zastupují hlavní průmyslová odvětví americké ekonomiky. Index S&P 500 je zaměřen na rozsáhlý zastřešující segment trhu, coţ přibliţně znamená 75% pokrytí trhu amerických akcií. Jde tak o ideální zastoupení celkového trhu. Indexy skupiny S&P představují hodnotu více neţ 1.53 bilionů dolarů a získaly tak reputaci hlavních indikátorů trhu.
Index PX
Nejznámějším indexem Burzy cenných papírů Praha je PX. Index se stal nástupcem indexů PX 50 a PX-D. Index obsahující 50 nejvýznamnějších akciových emisí, jejichţ váha je úměrná trţní kapitalizaci.
21
3. Finanční analýza
Finanční analýza slouţí jako podklad pro finanční rozhodování. Základním zdrojem pro finanční analýzu je účetní uzávěrka. Nejčastějším typem účetní uzávěrky je řádná účetní uzávěrka. Ta se zpracovává se k poslednímu dni běţného období. Současně s uzavřením účetních knih. V praxi se lze setkat ještě s konsolidovanou účetní závěrkou. Je rovněţ řádnou účetní závěrkou, která je povinně zpracovávána mezi kapitálově propojenými subjekty. Konsolidovaná účetní závěrka také slouţí k informování společníků, mateřské společnosti podniku a dalších osob. Dalším významným zdrojem informací pro finanční analýzu je výroční zpráva.
Standardními účetními výkazy, které tvoří součást účetních závěrek, jsou rozvaha, výkaz zisku a ztrát a přehled o finančních tocích (cash flow).
3.1. Rozvaha
Rozvaha je účetním výkazem, který zachycuje bilanční formou stav dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku (aktiva) a zdrojů jejich financování (pasiva) vţdy k určitému datu. Rozvaha se zpravidla sestavuje k poslednímu dni kaţdého roku, respektive kratších období. Představuje základní přehled o majetku podniku ve statické podobě (v okamţiku účetní závěrky). [4]
Jde tedy o získání věrného obrazu ve třech základních oblastech:
- majetková situace v podniku;
- zdroje financování;
- finanční situaci podniku.
Při analýze rozvahy se zejména sleduje:
- stav a vývoj bilanční sumy;
- struktura aktiv, její vývoj a přiměřená velikost jednotlivých poloţek;
- struktura pasiv, její vývoj s důrazem na podíl vlastního kapitálu a typ úvěrů;
- relace mezi sloţkami aktiv a pasiv, velikost stálých aktiv a vlastního kapitálu, velikost oběţných aktiv a krátkodobých cizích pasiv, finanční majetek a krátkodobé pohledávky ke krátkodobým pasivům.
22
Nejzávaţnějším problémem při analýze rozvahy je fakt, ţe popisuje stav na základě historických cen.
Další úskalí z hlediska vypovídací schopnosti dat:
- zobrazuje stav hodnot v ní obsaţených k jednomu okamţiku, nemůţe podávat informace o dynamice společnosti (pokud nejsou data zobrazena v časové ose),
- neuvaţuje s časovou hodnotou peněz, nepostihuje přesně současnou hodnotu aktiv a pasiv, neboť nezpracovává vliv vnějších faktorů, které mohou velmi výrazně ovlivnit některé poloţky rozvahy;
- k určení skutečné hodnoty poloţek rozvahy musí být pouţito odhadu (hodnota zásob, nadhodnocené pohledávky, podhodnocené závazky).
Běţné účetní období Minulé účetní období Brutto Korekc
e
Netto Netto
Aktiva celkem
A. Pohledávky za upsaný vlastní kapitál B. Stálá aktiva
B.I. Dlouhodobý nehmotný majetek B.II. Dlouhodobý hmotný majetek B.III. Finanční investice
C. Oběţná aktiva C.I. Zásoby
C.II. Dlouhodobé pohledávky C.III. Krátkodobé pohledávky C.IV. Finanční majetek D. Ostatní aktiva D.I. Časové rozlišení D.II. Dohadné účty aktivní
Tabulka č. 3 – Struktura aktiv rozvahy
Stav v běţném účetním období
Stav v minulém účetním období Pasiva celkem
A. Vlastní kapitál I. Základní kapitál II. Kapitálové fondy III. Fondy ze zisku
IV. Výsledek hospodaření z minulých let V. Výsledek hospodaření z běţného období B. Cizí kapitál
I. Rezervy
II. Dlouhodobé závazky III. Krátkodobé závazky IV. Bankovní úvěry a výpomoci C. Ostatní pasiva
I. Časové rozlišení II. Dohadné účty pasivní
Tabulka č. 4 – Struktura pasiv rozvahy
23
3.2. Výkaz zisku a ztrát
Výkaz zisku a ztrát je písemný přehled o výnosech, nákladech a výsledku hospodaření za určité období. Smyslem tohoto výkazu je informovat o úspěšnosti podniku, o výsledku, kterého dosáhl podnikatelskou činností. Podle principů účetnictví se za výnosy povaţují peněţní částky, které podnik získal z veškerých svých činností za dané účetní období bez ohledu na to, zda v tomto období došlo k jejich inkasu. Náklady představují částky, které podnik účelně vynaloţil na získání výnosů, i kdyţ k jejich zaplacení nemuselo ve stejném období dojít.
Hospodářským výsledkem je uveden jako rozdíl mezi celkovými výnosy a celkovými náklady podniku. Jsou-li vyšší neţ náklady, vzniká zisk, v opačném případě vzniká ztráta.
Výkaz zisku a ztrát - Výsledovka Trţby z prodeje výrobků
Provozní výnosy celkem Osobní náklady
Provozní náklady celkem
Provozní hospodářský výsledek (provozní výnosy – provozní náklady) Trţby z prodeje cenných papírů
Přijaté úroky Finanční výnosy Placené úroky Finanční náklady
HV výsledek z finančních operací (finanční výnosy-finanční náklady) HV za běžnou činnost (provozní HV + HV z fin. operací)
Mimořádné výnosy Mimořádné náklady
Mimořádný HV (mimořádné výnosy-mimořádné náklady)
Hospodářský výsledek před zdaněním (HV za běžnou činnost + mimořádný HV) Daň
HV za účetní období (čistý zisk)
Tabulka č. 5 – Moţné členění výkazu zisku a ztrát
24
3.3. Výkaz cash flow
Výkaz cash flow srovnává bilanční formou zdroje tvorby peněţních prostředků (příjmy) s jejich vyuţitím (výdaji) za určité období. Posuzuje, kolik peněţních prostředků podnik vytvořil a k jakým účelům je pouţil. Výkaz dokládá fakt, ţe zisk a peníze nejsou jedno a totéţ. Výkaz je moţno rozdělit na tři základní části:
- provozní činnost;
- investiční činnost;
- finanční činnost.
Nejdůleţitější část tohoto výkazu se týká provozní činnosti. Ta umoţňuje zjistit, do jaké míry výsledek hospodaření za běţnou činnost odpovídá skutečně vydělaným penězům a jak je produkce ovlivněna změnami pracovního kapitálu a jeho sloţkami.
3.4. Zisk a jeho formy
Ve finanční analýze se lze setkat s různými formami zisku. Klíčovým hlediskem je účel, pro který je analýza zpracovávána. Formy zisku:
- Čistý zisk (Earnings after Taxes, EAT) = zisk po zdanění, který je určen k rozdělení mezi akcionáře a podnik.
- Zisk před zdaněním (Earnings before Taxes, EBT) = EAT zvýšený o daň z příjmu za mimořádnou činnost a daň z příjmu za běţnou činnost. Jedná se o důleţitý pohled na výkonnost společnosti při mezinárodním srovnávání, neboť jednotlivé zdanění se v různých státech můţe výrazně měnit.
- Zisk před zdaněním a úroky (Earnings before Interest and Taxes, EBIT) = EBT zvýšený o nákladové úroky. Měří efekt podnikatelské činnosti, kterého je podnik schopen dosáhnout, přičemţ se v tomto případě abstrahuje od způsobu financování a od zdanění.
- Zisk před zdaněním, úroky a odpisy (Earnings before Interest, Taxes, Descriptions and Amortization EBITDA) = EBIT zvýšený o odpisy.
25
4. Fundamentální a technická analýza
Ke zkoumání akcií lze přistoupit dvěma způsoby:
- Technickou analýzou předpovídají budoucí cenu akcií na základě zkoumání minulých dat, tj. historie ceny a objemu obchodování s akcií.
- Fundamentální analýzou zaloţenou na rozboru budoucích výsledků společnosti, chování ekonomiky jako celku a jiných důleţitých faktorů, které mohou mít vliv na akcie.
4.1. Technická analýza
Technická analýza se zabývá různými grafy, výpočty trendů trhů a snaţí se předpovídat, co se stane v budoucnu. Techničtí analytici se nezabývají kvalitativními údaji o společnosti. Jsou přesvědčeni, ţe na základě minulých cen a jiných proměnlivých veličin mohou předpovídat budoucí ceny akcií. Věří, ţe psychologie trhu ovlivňuje obchodování natolik, ţe je moţné predikovat pád nebo růst cen. Mnozí techničtí analytici vyuţívají k předpovědi cen mnoho kvantitativních měřítek.
Definice často vyskytujících se pojmů v technické analýze:
- Úroveň podpory: úroveň, o které jsou techničtí analytici přesvědčení, ţe cena akcie nepadne pod ní.
- Úroveň odporu: opačná strana úrovně podpory, kdy cena akcie nepřesáhne tuto úroveň.
- Breakout: taková cena kdy akcie překročí úroveň odporu nebo padne pod tuto úroveň podpory.
- Klouzavý průměr: průměrná cena akcie za zvolené období (20, 30, 50, 100, 200 dní).
- Kritérium relativní síly: kritérium vyuţívané pro porovnání výkonnosti jedné akcie k celému trhu.
Ţádný investor nekoupí akcii, aniţ by se podíval na graf vývoje její ceny. Přesto se domnívám, ţe technická analýza nemůţe poskytnout dostatek informací pro správné rozhodnutí inteligentního investora.
26
4.2. Fundamentální analýza
Fundamentální analýza je metoda, která vyţívá pro určení hodnoty akcie výlučně finančních údajů o společnosti. To znamená, ţe fundamentální analýza bere v úvahu jen ty proměnné, které souvisí se společností. Nevěnuje se chování trhu. V její pozornosti je pouze firemní podnikání, které ovlivňuje rozhodnutí, zda akcie společnosti koupit.
Mezi nevýhody fundamentální analýzy patří ohodnocení kvalitativních faktorů (management společnosti, konkurenční prostředí).
Základní veličiny fundamentální analýzy:
Zisk
Při hodnocení akcií mají zisky nezastupitelnou úlohu. Zisky představují profit (nebo ztrátu), který společnost vyprodukuje po odečtení nákladů v průběhu účetního období.
Výše zisku je indikátorem očekávaných dividend společnosti, potenciálem jejího budoucího růstu a kapitálového zhodnocení. I kdyţ tomu není pravidlem, nízké nebo záporné zisky společnosti indikují špatné akcie.
Dividenda
Dividenda je peněţité plnění akciových společností vyplácené akcionářům podle rozhodnutí valné hromady. Vyplácí se majitelům akcií podle rozhodného dne jejich drţení.
Vyjadřuje se zpravidla pevnou částkou na akcii. Dividendu můţe vyplácet i společnost momentálně bez zisku.
Účetní hodnota
Účetní hodnota je čistá hodnota společnosti, vyjádřená jako rozdíl všech jejich aktiv a všech pasiv. Je to hodnota, která by zůstala z aktiv navíc, kdyby společnost okamţitě přestala podnikat. Protoţe obvykle existují očekávání, ţe společnost bude růst a produkovat v budoucnu větší zisky, většina firem bývá na trhu oceněna víc neţ je jejich účetní hodnota. [4]
27 4.2.1. Základní poměrové ukazatele
Pro vytvoření si lepší představy o společnosti a pro srovnání s jinými společnostmi se z finančních výkazů vypočítávají určité poměrové ukazatele. Analýza poměrovými ukazateli vychází výhradně z údajů ze základních účetních výkazů. Vyuţívá tedy povinně zveřejňované informace, které jsou snadno dostupné i pro drobného investora. Poměrový ukazatel se vypočítá jako poměr jedné nebo několika účetních poloţek základních účetních výkazů k jiné poloţce nebo k jejich skupině. Lze rozlišovat různé skupiny poměrových ukazatelů. Mezi hlavní poměrové ukazatele patří:
Zisk na akcii (Earnings per share, EPS)
Je nejčastěji uváděným ukazatelem, který se musí objevit ve výkazu zisku a ztrát. EPS je čistý zisk společnosti připadající na jednu akcii. Vypočte se vydělením čistého zisku společnosti připadající na běţné akcie počtem vydaných běţných akcií v témţe roce. Tato informace je důleţitá především proto, ţe zisk se zpravidla dělí na dvě části: Na zisk určený pro výplatu dividend a zisk společností reinvestovaný. Investor se tak můţe přesvědčit, jak je pracováno s jeho svěřenými prostředky a v jakém poměru vůči zisku má být vyplacena dividenda.
Účetní hodnota na akcii (Book value per share, BVPS)
Vypočte se vydělením vlastního kapitálu společnosti počtem vydaných akcií. Ukazuje, jaká hodnota vlastního kapitálu připadá na jednu akcii. Podstatou propočtu je porovnání hodnoty akci s hodnotou trţní a také zjištění minulé výkonnosti podniku. Zisk, který je reinvestován se projeví jako přírůstek vlastního kapitálu a je tak základem pro moţnou expanzi firmy. Pro tento ukazatel platí, ţe by měl v čase vykazovat rostoucí tendenci.
28 Běžná likvidita (Current ratio, CR)
Je to nejběţnější ukazatelem vztahujícím se ke krátkodobým aktivům a krátkodobým pasivům. Získá se jejich vzájemným vydělením. Tento ukazatel dává představu o krátkodobé likviditě společnosti. Jednodušeji řečeno vypovídá o tom, jak by byl podnik schopen uspokojit své věřitele, kdyby proměnil veškerá oběţná aktiva v daném okamţiku na hotovost. Čím vyšší je hodnota ukazatele, tím je pravděpodobnější zachování platební schopnosti podniku.
Ukazatel věřitelského rizika (Debt ratio)
Jde o poměr celkových závazků k celkovým aktivům. Obecně platí, ţe čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je riziko věřitelů. Tento ukazatel je však nutno posuzovat v souvislosti s celkovou výnosností podniku a také v souvislosti se strukturou cizího kapitálu. Vysoká hodnota tohoto ukazatele můţe být příznivá, pokud podnik dosáhne vyššího procenta rentability neţ je procento úroků placené z cizího kapitálu.
Věřitelé obecně preferují nízké hodnoty tohoto ukazatele. U stabilního podniku můţe dočasný růst zadluţenosti vést ke zvýšení celkové rentability vloţených prostředků.
Dluh k vlastnímu kapitálu (Debt to equity ratio, DE)
Získá se vydělením cizího kapitálu společnosti k vlastnímu kapitálu. Ukazuje celkovou míru zadluţení společnosti a poměr financování aktiv vlastního kapitálu prostřednictvím dluhů.
Pokrytí úrokových nákladů (Interest coverage ratio, ICR)
Získá se vydělením EBIT úrokovými náklady. Tento poměr udává jak velký je bezpečnostní polštář pro věřitele. V zahraničí jsou za doporučené hodnoty označovány hodnoty dosahující trojnásobku nebo i více. Takto vysoké hodnoty jsou doporučovány
29
proto, ţe je třeba myslet na fakt, ţe po zaplacení úroků z dluhového financování by měl zůstat dostatečný zisk pro akcionáře. Neschopnost platit úrokové platby ze zisku můţe být znakem blíţícího se úpadku.
Rentabilita vlastního kapitálu (Return on equity, ROE)
Rentabilitou vlastního kapitálu vyjadřujeme výnosnost kapitálu vloţeného akcionáři či vlastního kapitálu. Jde o ukazatel, pomocí kterého mohou investoři zjistit, zda je jejich kapitál reprodukován s náleţitou intenzitou. Růst tohoto ukazatele můţe znamenat např.
zlepšení výsledku hospodaření, zmenšení podílu vlastního kapitálu ve firmě nebo pokles úročení cizího kapitálu. Tento údaj je vypočten jako podíl zisku po zdanění společnosti a její účetní hodnoty. ROE je pouţíván jako všeobecný indikátor efektivnosti firmy.
Investoři vyhledávají akcie společností, které mají vysoké ROE a s rostoucím trendem.
Obecně platí, ţe by ukazatel měl být vyšší neţ úroková míra bezrizikových cenných papírů, jinak investoři nebudou do takovéto investice vkládat své prostředky.
Cena k zisku na akcii (Price to earnings ratio, PE)
Získá se jako poměr ceny akcie k zisku na akcii. Hodnota ukazatele je zejména důleţitá pro investory, kteří neinvestují do akcií kvůli dividendám, ale očekávají zejména nárůst trţní ceny. Pro tento ukazatel platí, ţe čím niţší je jeho hodnota s porovnáním s ostatními akciemi, tím je pravděpodobnější, ţe akcie je podhodnocena a pro investora tedy levnější.
Nízká hodnota tohoto ukazatele při relativně vysokém zisku také můţe znamenat, ţe investoři odhadují trend sniţování zisku firmy a tím i očekávaných příjmů v budoucnosti.
Toto pravidlo je však pouze orientační. Ukazatel P/E je natolik důleţitý, ţe bude podrobně rozebrán v následujících kapitolách.
30 Cena k účetní hodnotě (Price to book ratio, PB)
Získá se jako poměr ceny akcie k účetní hodnotě na akcii. Je-li hodnota tohoto ukazatele vyšší neţ 1, znamená to, ţe trţní hodnota firmy je vyšší neţ její ocenění vlastního kapitálu.
Problém nastává, je-li hodnota výrazně niţší neţ jedna, neboť v takovém případě není reprodukční schopnost firemních aktiv hodnocena jako dostatečná vzhledem k objemu akciového kapitálu. Vysoká hodnota (obecně větší neţ 3) pak také můţe znamenat přemrštěnou cenu vzhledem k majetku společnosti.
Cena k tržbám (Price to sales ratio, PS)
Vyjadřuje poměr ceny akcie a trţeb společnosti na jednu akcii za rok, neboli ocenění kaţdé jednotky, kterou společnost utrţila. Platí, ţe čím je hodnota menší, tím jsou akcie atraktivnější, protoţe jejich trţby jsou dostatečně velké, i kdyţ společnost nedosahuje vysokých zisků. Celkově je ale ukazatel P/S samostatně málo vypovídající, protoţe zde existují velmi velké rozdíly mezi jednotlivými sektory.
Dividendový výnos (Dividend yield, DY)
Ukazuje poměr dividendy vyplacené na jednu akcii k její ceně. Jednoznačně udává zhodnocení vloţených finančních prostředků. Pro mnohé investory můţe být příjem z dividend silnou motivací k investování.
Finančních poměrových ukazatelů existuje celá řada, výše uvedené jsou ty nejdůleţitější pro drobného investora. Pro kvalitní investici by měli všechny ukazatele splňovat jistá kritéria.
31 4.2.2. Detailní rozbor tří ukazatelů
V následující kapitole je proveden detailní rozbor tří poměrových ukazatelů. První dva z nich jsou zaloţené na ukazateli P/E.
Ukazatel P/E
Ukazatel běţného P/E se na amerických akciových trzích počítá jako podíl aktuální ceny akcie a součtu čistého zisku firmy za uplynulá čtyři účetní čtvrtletí. Ukazatel P/E je v praxi velmi často pouţíván.
Hlavním problémem ukazatele P/E je jeho přílišná závislost na účetní a daňové metodice (změny účetních postupů mající vliv na úroveň vykázaného čistého zisku). Další nevýhodou je, ţe se ve jmenovateli zlomku nacházejí jiţ čisté zisky, které na aktuální cenu akcií nemají zdaleka tak veliký vliv jako zisky očekávané.
I přes výše zmíněné nedostatky má běţný ukazatel P/E celou řadu předností. Zejména jednoduchý postup výpočtu a velmi dlouhá historie bývá u tohoto ukazatele vyzdvihována jeho schopnost předpovídat budoucí zisky.
Z níţe uvedené tabulky vyplývá, ţe nízká hodnota P/E byla v historii následována obdobími s vysokými výnosy. Pokud P/E na trhu dosáhlo 6-8, pak v následujících pěti letech dosáhl průměrný výnos akciového trhu 20%. Naopak, pokud se P/E pohybovalo na úrovni 24-26, potom průměrný výnos v následujících pěti letech činil pouhých 7%.
P/E na počátku pětiletého období
Výnos (dividendový + kapitálový) indexu S&P 500 v následujících pěti letech
Průměrný výnos p.a.
Minimální výnos p.a. Maximální výnos p.a.
Niţší neţ 6 23 23 23
6 – 8 20 13 20
8 -10 17 3 36
10 – 12 12 -12 29
12 – 14 9 - 16 29
14 – 16 6 17 26
16 – 18 7 -17 23
18 – 20 12 17 22
22 – 24 7 0 11
24 – 26 7 6 8
Celkem za období 11 -17 36
Tabulka č. 6 – Schopnost ukazatele P/E předpovídat budoucí výnosy
32
Vysoké hodnoty P/E a extrémně nízké úrovně dividendového výnosu se dříve či později musí navrátit na své dlouhodobě rovnováţné a udrţitelné úrovně. Ukazatel běţného P/E indexu S&P 500 se v dlouhodobém pohledu většinou pohyboval v rozmezí 5 aţ 27.
Pozitiva:
- Jde o jeden z nejčastěji pouţívaných ukazatelů na akciovém trhu. Je to velice jednoduchý a na první pohled srozumitelný indikátor.
- Časové řady P/E amerického akciového trhu sahají hluboko do minulosti.
- Ukazatel má schopnost předpovídat budoucí výnosy akciového trhu.
Negativa:
- Ukazatel je ovlivňován účetní a daňovou metodikou, která se v průběhu času mění.
- Nadhodnocenost či podhodnocenost společnosti je posuzováno na základě zisku vykazováno vţdy pouze v jednom roce.
- Ve jmenovateli zlomku se nacházejí zisky jiţ vykázané, které nemají na cenu akcie zdaleka tak velký vliv jako zisky očekávané.
Ukazatel forward P/E
Forward P/E porovnává aktuální trţní cenu a očekávané čisté zisky firem v horizontu dvanácti měsíců. Ve jmenovateli tohoto ukazatele se tak nachází očekávané zisky, které mají na rozdíl od jiţ vykázaného zisku mnohem větší vliv na trţní cenu akcií. Úroveň očekávaných zisků se zjišťuje na základě rozsáhlého průzkumu mezi analytiky informačních agentur. Ukazatel se začíná pouţívat v roce 1979. [3]
Pozitiva:
- Ukazatel v sobě zahrnuje prvek očekávání, který je pro stanovení vnitřní hodnoty akcie velmi důleţitý.
- Ukazatel je jednoduchý a na první pohled srozumitelný.
Negativa:
- Akcie jsou hodnoceny pouze na základě očekávaného zisku v horizontu 12 měsíců.
Očekávané zisky za tímto datem nejsou brány v úvahu.
- Očekávané zisky mohou být zcela iracionální.
- Ukazatel je ovlivňován účetní a daňovou metodikou.
33
Model dividendového výnosu
Dividendový výnos je počítán jako součet dividend vyplácených v uplynulých 4 čtvrtletích, dělený cenou dané akcie. Neexistuje teoretické zdůvodnění takové jeho úrovně, při které by byla společnost oceněna dle své vnitřní hodnoty.
Dividendový výnos
=
D - vyplacené dividendy v uplynulých čtvrtletích, P – cena akcie či trţního indexu.
Pozitiva:
- Dividendy jsou důleţitou součástí celkového výnosu investora.
- Data potřebná pro výpočet jsou běţně dostupná.
- Jde o model srozumitelný a snadno dostupný.
Negativa:
- Neexistuje hodnota tohoto ukazatele, která by definovala dividendový výnos, jenţ by odpovídal vnitřní hodnotě podniku.
- Vazba mezi vyplacenými dividendami a hodnotou akcií je stále volnější.
- Dividendový výnos nic neříká o společnosti, které nevyplácejí dividendu. Pro růstovou společnost je dividendový výnos extrémně nízký. To však nic neříká o správnosti jeho ocenění.
- Výše vyplacených dividend je ovlivněna daňovými a účetními postupy při výpočtu celkového zisku, ale také dividendovou politikou společnosti.
- Drobné výkupy akcií v posledních letech významně ovlivňují dividendový výnos firem dividendovou politiku firem.
34
5. Hodnotový screening
Hodnotový screening slouţí pro výběr akciové sloţky portfolia. Jedná se o metodu vhodnou zejména pro drobného investora. Není náročná na čas ani na technické vybavení.
Samotnou úspěšnost metody prokazují výsledky takových investorů, jakými byli a jsou Benjamin Graham nebo Warren Buffet.
Princip metody spočívá v předpokladu, ţe levná akcie musí mít určité vlastnosti. Tyto vlastnosti lze vyjádřit pomocí číselných hodnot poměrových ukazatelů. Splní-li tedy akcie současně všechna kritéria nastavená pomocí poměrových ukazatelů, pak lze s vysokou pravděpodobností akcii povaţovat za vhodnou investicí.
Alfou a omegou hodnotového screeningu jsou kritéria. Jednotlivých kritérií můţe být stanoveno více, mohou se vyskytovat v různých obměnách a kombinacích. Níţe uvedená kritéria jsou odvozena z knihy Inteligentní investor a Analýza cenných papírů od Benjamina Grahama.
První kritérium (hodnota P/E)
Cena k zisku na akcii musí být menší neţ 15. Investor by se měl snaţit kupovat akcie s nízkým PE v poměru k očekávanému růstu zisků. Vysoký očekávaný růst zisků ospravedlňuje i vyšší PE. Všechno má však své meze. Společnost nemůţe dlouhodobě růst rychleji, neţ roste samotná ekonomika. Dlouhodobě nadprůměrný růst má tendenci vracet se k normálu, tedy k rychlosti, jakou roste příslušná ekonomika. Nadprůměrná rychlost růstu společnosti musí být ospravedlněna pouze zvláštní výhodou (úspory z rozsahu, značka).
Padesát největších amerických společnosti dosáhlo za 30 let průměrného ročního růstu na akcii ve výši 10,14%. Toto tempo by ospravedlňovalo PE ve výši 43. Všech 500 akcií indexu S&P 500 rostlo průměrným tempem 7%, čemuţ by odpovídalo průměrné PE 19.
Investor se však nesnaţí kupovat akcie za PE, jeţ by odpovídalo očekávanému růstu.
Naopak snaţí se kupovat akcie za PE, jenţ je výrazně niţší.
35 Druhé kritérium (hodnota PB)
Cena k účetní hodnotě připadající na jednu akcii nesmí být větší neţ 1,5. Pokud se společnost obchoduje pod svou účetní hodnotou a současně slušně prosperuje, pak je docela pravděpodobné, ţe jde o dobrou investici.
Argument, ţe je dobré kupovat společnosti za méně neţ jejich účetní hodnotu, není třeba rozvíjet. Čím větší PB investor platí za akcie, tím více se dostává do závislosti na budoucích ziscích společnosti a náladách trhu. Účetní hodnota společnosti představuje pevný bod v oceňování jejich akcií.
První a druhé kritérium lze nahradit společnou podmínkou, aby násobek PE a PB nebyl větší neţ 22,5. Niţší hodnota PB neţ 1,5 můţe ospravedlňovat PE vyšší neţ 15 a naopak niţší PE neţ 15 můţe ospravedlnit PB vyšší neţ 1,5.
Třetí kritérium
Dividendová politika hraje klíčovou roly. Existuje i empirická evidence dokladující lepší celkový výnos akcií platících dividendu v porovnání s akciemi dividendu neplatící. Dále dividendy poněkud omezují riziko pohybu cen akcií. Proto společnost musí mít co nejdelší nepřetrţitou historii vyplácení dividend.
Velmi často proti sobě stojí zájmy managementu společnosti a jejich akcionářů. Akcionáři mají spíše tendenci doţadovat se větších dividend, zatímco mnohý management má spíše tendenci různými důvody vysvětlovat proč je pro akcionáře lepší, aby obětovali okamţité příjmy a aby byl zisk ponechán ve společnosti a dále reinvestován. Reinvestice zisku mají však smysl jen tehdy, pokud investice přinese dodatečný výnos.
Čtvrté kritérium
Společnost by měla být finančně zdravá. Za finančně zdravou bude povaţována společnost, která bude dostatečně likvidní a nebude nepřiměřeně zadluţena. V našem případě budeme poţadovat, aby peněţní likvidita dosahovala hodnoty nejméně 2. Dále v otázce přiměřeného zadluţení budeme poţadovat, aby dluh k vlastnímu kapitálu nebyl větší neţ dva. Vysoký dluh zvyšuje volatilitu ziskovosti společnosti a v určitých případech můţe ohrozit existenci společnosti.
36 Páté kritérium
Společnost musí mít stabilní a rostoucí zisky. Společnost musí v posledních alespoň pěti letech (ještě lépe v deseti) dosáhnout zisku. Růst zisků by měl růst v průměru nejméně 4%
ročně. Toto číslo odpovídá nominálnímu růstu hospodářství.
Šesté kritérium
Společnost musí mít minimální velikost trţní kapitalizace (doporučeno 500 mil dolarů).
Toto hledisko je zatíţeno subjektivním pohledem kaţdého investora a jeho přístupu k riziku. Existuje názor, ţe s většími společnostmi je spojena větší stabilita zisků. Nejen díky jejich velikosti samotné, ale také díky jejich postavení v rámci odvětví. Na druhou stranu s menší společností je sice spojeno větší riziko, to je však vyváţeno větší dynamikou a vyšším růstem. Oba protichůdné názory jsou v podstatě správné.
Tabulka č. 7 – Porovnání vybraných poměrových ukazatelů „Blue chip akcií“ rok 2010 [8]
Tabulka č. 8 – Porovnání vybraných poměrových ukazatelů „Blue chip akcií“ rok 2005 – 2010 [8]
